11 C 77/2023-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: [adresa]. Odběry vycházely ze smluv, které byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako obchodníkem (dále též jen„ původní věřitel“) a žalovaným jako zákazníkem. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud s ohledem na pasivitu žalovaného provedl ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 24. 10. 2019 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky původního věřitele, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou původní věřitel zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za spotřebovanou elektřinu a související služby. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 3 160,50 Kč za spotřebu elektřiny v období od 26. 10. 2019 do 23. 1. 2020, a to se splatností do 11. 2. 2020. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 2 563,69 Kč za spotřebu elektřiny v období od 24. 1. 2020 do 19. 7. 2020, a to se splatností do 12. 8. 2020, a z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 2 873,22 Kč za spotřebu elektřiny v období od 24. 1. 2020 do 19. 7. 2020 (opravné vyúčtování), a to se splatností do 6. 11. 2020. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil. Účastníci řízení uzavřeli dne 24. 10. 2019 smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky původního věřitele. Uvedenou smlouvou se původní věřitel zavázal dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za spotřebovaný plyn a související služby. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 4 755,34 Kč za dodávky plynu v období od 8. 11. 2019 do 23. 1. 2020, a to se splatností do 12. 2. 2020. Z tohoto titulu žalovaný nic neuhradil. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 9 395,49 Kč za dodávky plynu, v období od 24. 1. 2020 do 28. 7. 2020, a to se splatností do 17. 8. 2020. Na tuto fakturu se započetla úhrada žalovaného v částce 3 850,93 Kč (viz opravný daňový doklad [číslo] za období od 24. 1. 2020 do 28. 7. 2020). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 (rámcová smlouva) a navazujícího protokolu o předání dílčí pohledávky má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu (předžalobní výzva ze dne 6. 12. 2022). Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 6. Podle ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. 7. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny a plynu, k čemuž se zmíněnými smlouvami ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a za dodaný plyn právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávky následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 897,31 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., jelikož žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává i u zdejšího soudu velké množství žalob s velice obdobným skutkovým a právním základem. Žaloby se vyznačují vysokým stupněm shodnosti textu a dle soudu se jedná o žaloby tzv. formulářové.