11 C 330/2017-250 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se po žalované původně domáhal zaplacení částky 1 221 605 Kč jako slevy z ceny díla pro neodstranitelné vady díla a nákladů souvisejících s uplatněním tohoto nároku. Poté žalobu rozšířil o částku 345.000 Kč představující kvantifikovanou smluvní pokutu za opožděné předání díla.2. Zdejší soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 533.800 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), co do částky 466.200 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení a co do vyčísleného úroku z prodlení z částky 533.800 Kč za dobu od 24. 9. 2016 do 11. 1. 2018 žalobu zamítl (výrok II), dále uložilžalované povinnost zaplatit žalobci částku 345.000 Kč (výrok III) a částku 21.780 Kč (výrok IV), zamítl žalobu o zaplacení částky 3.025 Kč (výrok V), uložil žalované zaplatit žalobci částku 47.400 Kč a ve zbytku, tj. co do zaplacení částky 149.400 Kč, žalobu zamítl (výrok VI).3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 10. 2019, č. j. 13 Co 219/2019-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, IV, a změnil jej v části výroku VI ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 47.400 Kč tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.4. Proti části výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu vyhovujících výroků o částkách 345.000 Kč a 21.780 Kč a nově rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, podala žalovaná dovolání. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2022 č. j. 33 Cdo 1260/2020-139 rozsudek Krajského soudu v Plzni ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, ve vyhovujícím výroku o částce 345.000 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 1. 2019, č. j. 11 C 330/2017-94, ve vyhovujícím výroku o částce 345.000 Kč a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Karlových Varech k dalšímu řízení s odůvodněním, že se Nejvyšší soud povahou protokolu o předání a převzetí zhotoveného díla v souvislosti se vznikem práva na zaplacení ceny díla, zabýval ještě v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v rozsudku ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013, přičemž zdůraznil, že jeho závěry se prosadí i v režimu § 2604, § 2605, § 2610 o. z. Přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „Nebylo-li ve smlouvě o dílo (jejíž právní režim se řídil obchodním zákoníkem) sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, má zhotovitel právo na zaplacení (doplacení) cenydíla, i když nebyl sepsán předávací protokol.“ Platná právní úprava přitom hovořila o tom,že „ je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla (§ 548 obch. zák.)“ a podle § 554 obch. zák. platilo, že „zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem… Nebylo-li v dané věci sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, odvolací soud pochybil, dovodil-li, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla, nebyl-li sepsán předávací protokol mezi účastníky, jako smluvními stranami smlouvy o dílo.“5. Po výše citovaných rozhodnutích odvolacího a dovolacího soudu tak zůstal předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 345.000 Kč za prodlení žalované s provedením díla (bod 11.1. Smlouvy), když dle žalobce, žalovaná byla po dobu 345 dnů v prodlení „s dílem oproti termínům v čl. IV. Smlouvy. Délku prodlení dovozuje žalobce z toho, že žalovaná se zavázala provést „Stavbu“ (tedy část díla spočívající ve zhotovení stavby rodinného domu) do 60 pracovních dnů ode dne převzetí staveniště (bod 4.2.6. Smlouvy), tedy dne 31. 3. 2016. K protokolárnímu předání Stavby však došlo až dne 10. 3. 2017.6. V souladu s pokynem Nejvyššího soudu, soud I. stupně doplnil dokazování ohledně otázky, kdy došlo k faktickému předání a převzetí díla, když dle ustanovení článku 5.1 Smlouvy nelze dovodit, že by podepsaný protokol o předání a převzetí (části) díla byl hmotněprávní podmínkou k předání a převzetí. Žalovaná k prokázání okolností realizace díla, zejména otázky dokončení stavby a jejího převzetí žalobcem navrhla výslech svědka , jméno FO, a , jméno FO, .7. Svědek , jméno FO, vypověděl, že působil jako obchodní zástupce žalované asi do února 2018. Předmětem jeho činnosti bylo především zajistit zákazníky, případně smlouvu o dílo, rozsah prací a podpis smlouvy. V daném případě se jednalo o hrubou stavbu, při jejíž realizaci došlo k pochybení, kdy stěny nebyly rovné. Některé věci si dle svědka žalobce dodělával sám. Dle svědka bylo Dílo dokončeno podle Smlouvy. Žalobce však nechtěl dílo úředně převzít právě kvůli nerovnosti stěn. Nechtěl podepsat předávací protokol. Byly mu však předány klíče od domu. Kdy k tomu došlo, si svědek nepamatoval, ale žalobce si věci pak uvnitř domu dodělával sám, aby se mohl nastěhovat. Žalovaná po předání klíčů kromě některých drobností na stavbě již nic nedělala. Dále vypověděl, že za dodavatele podepisoval předávací protokol on, stejně tak pravděpodobně nabízel žalobci předání stavby. Přesně si to již nepamatoval. Stejně si tak nepamatoval, zda byl podepsán protokol o předání klíčů, ale dle svědka byl minimálně učiněn zápis do stavebního deníku. Po předestření listu stavebního deníku č. , hodnota, se zápisem ze dne 21. 02. 2016 a č. , hodnota, se zápisem ze dne 25. 03. 2016 svědek nevěděl, čí je podpis na uvedených listech, asi stavbyvedoucího a dále uvedl, že zápis asi odpovídá skutečnosti. S žalobcem jednal i v průběhu stavby. K zápisům ve stavebním deníku neměl nikdy výhrady. Kdo konkrétně žalobce vyzýval k protokolárnímu předání díla, nevěděl. Dle svědka to bylo ale průběžně a mohlo to být v době mezi 21. 02. a 25. 03. 2016. Už si to však nepamatoval. Dle svědka si žalobce na stavbě dodělal koupelny, dlažby, vinyly v celém domě, krb a kuchyňskou linku. K fotografiím založeným ve spise na č. l. 18 svědek uvedl, že mu je poslal žalobce. Přesně již nevěděl, kdy a datum na fotografiích 24. 04. 2016 nejspíš odpovídá datu zaslání.8. Svědek , jméno FO, uvedl, že byl u žalované zaměstnán jako stavbyvedoucí, a to v době zhotovování Díla. Potvrdil problémy na stavbě, kdy se zjistilo při montáži, že se nesešly panely. Svědek však na stavbu přijel, až když stála, dojížděl tam poté tak dvakrát v týdnu. K tomu, jak docházelo k předání díla, se vyjádřit nedokázal. Dle svědka musely být nějaké zápisy ve stavebním deníku. Potvrdil, že na stavbě byly problémy. Žalobce nechtěl dílo převzít právě z důvodu chybějících pravých úhlů. O tom, jak se situace řešila, nevěděl. Dle svědka bylo Dílo prováděno v řádném termínu a žalobce si na domě určitě dělal linku a podlahové krytiny. Co dalšího, svědek už nevěděl. Po předestření stavebního deníku č. , hodnota, svědek upřesnil zapsané provedené práce, a to tak, že vrchní část omítky je finální část omítky. K č. , hodnota, svědek uvedl, že si to již přesně nepamatuje, ale pravděpodobně bylo více odstínů omítky, tak se ve dvou dnech natahovala finální část. K zápisu ze dne 21. 02. 2016 č. , hodnota, svědek uvedl, že žalobci předal klíče od objektu, ale žalobce měl přístup do objektu v průběhu celé realizace stavby. K zápisu č. , hodnota, bez data svědek uvedl, že tímto zápisem byl žalobce upozorněn, že dokud nebude dílo předáno, nesmí na něm provádět žádné stavební úpravy. Tento zápis je podepsán svědkem, rovněž žalobcem. Přes toto upozornění žalobce úpravy prováděl. K zápisu ze stavebního deníku z 25. 03. 2016 uvedl, že byly veškeré práce ze smlouvy o dílo dokončeny. Proti tomuto zápisu žalobce nevznesl žádné námitky.9. Ke zpochybnění tvrzení ohledně úhrad Díla ve prospěch žalované učiněné žalobcem byla k důkazu provedena smlouva o úschově včetně dodatku č. 1, 2, ze kterých vyplývá, že Složitelem byl žalobce, oprávněným žalovaná a schovatelem zástupce žalované. Cena díla dle Smlouvy o dílo činí 2.566 871 Kč. Část ceny díla ve výši 2.516 871 Kč měla být Složitelem Oprávněnému uhrazena prostřednictvím úschovy u Schovatele. Složitel se zavázal ve lhůtě do 10 dnů složit na bankovní účet Schovatele č. 2106878996/2700 peněžní prostředky ve výši 2.516 871 Kč. Schovatel se zavázal tyto peněžní prostředky řádně opatrovat v souladu s příslušnými právními předpisy a naložit s nimi v souladu s touto smlouvou. Schovatel se dále zavázal peněžní prostředky složené do úschovy vydat z úschovy Oprávněnému takto: a) částku 1 761 810 Kč ve lhůtě 5 pracovních dnů poté, kdy mu Složitel nebo Oprávněný předloží Složitelem a Oprávněným podepsaný protokol o tom, že Stavba byla provedena do stadia hrubé stavby rodinného domu, tj. po provedení montáže