17 C 176/2023-44 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal na žalovaném vyklizení bytu, který se nachází v budově [adresa] jako součásti pozemku st. p. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]. Konkrétně jde o byt [číslo] ve 3. nadzemním podlaží budovy pod adresou [adresa žalovaného]. Účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu uvedeného bytu dne 17. 5. 2022 na dobu určitou do 1. 8. 2022. Naposledy byla dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě prodloužena doba trvání nájmu do 31. 8. 2023. Žalovaný po skončení nájmu byt nevyklidil a nepředal žalobci.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z výpisu z katastru nemovitostí, informace o pozemku (č.l. 5) soud zjistil, že žalobce je spoluvlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] jehož součástí je budova [adresa]. Výše podílu žalobce je [číslo]. Stav údajů byl k 26. 10. 2023.4. Z nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli nájemní smlouvu ohledně bytu [číslo] v 3. nadzemním podlaží obytného domu [adresa], v [anonymizováno] ulici v [obec]. Doba nájmu byla sjednána na 2 měsíce od 1. 6. 2002 s tím, že pokud nájemce nebude po dobu trvání nájmu s prodlením s placením nájmu nebo jiných úhrad vyplývajících ze smlouvy, může požádat před uplynutím doby pronajímatele o uzavření dodatku k této nájemní smlouvě; na prodloužení nájmu však není právní nárok. Účastníci pak sjednali nájemné a zálohy na služby s odkazem na evidenční list, který měl být přílohou smlouvy jako její součást. Z dodatku č. 3 k nájemní smlouvě z 17. 5. 2022, který byl podepsán 8. 8. 2023, soud zjistil, že došlo k prodloužení trvání nájmu na dobu od 8. 8. 2023 do 31. 8. 2023, a to na základě toho, že nájemce nebyl v prodlení s placením úhrad spojených s nájmem a požádal pronajímatele o uzavření dodatku k nájemní smlouvě.5. Z předžalobní výzvy z 5. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k vyklizení bytu s ohledem a uplynutí doby nájmu, k 31. 8. 2023. Podle razítka na uvedeném dopisu byl dopis odeslán 10. 10. 2023 žalovanému.6. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2201 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. Podle § 2292 věta první o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.8. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.9. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.10. Mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva týkající se nájmu bytu řídící se ustanovením § 2201 a násl. o. z. a dále zvláštními ustanoveními týkajícími se nájmu bytu dle § 2235 a násl. o. z. Účastníci sjednali nájem na dobu určitou. Žalobce přitom tvrdil, že v době uzavření nájemní smlouvy byl oprávněn samostatně disponovat s bytem, který nebyl vymezen podle ustanovení o bytovém spoluvlastnictví, protože byl výlučným vlastníkem předmětného domu, což již v době podání žaloby neplatilo. Soud se s ohledem na nedostatek námitek žalovaného touto skutečností nadále nezabýval, protože v případě uzavření neplatné nájemní smlouvy (bez souhlasu většiny hlasů spoluvlastníků ve smyslu § 1128 odst. 1 o. z.) by důsledky pro právo žalovaného byt užívat byly shodné (k ochraně vlastnického práva může i menšinový spoluvlastník zakročit bez souhlasu většiny hlasů). Vzhledem k tomu, že uplynula doba nájmu a že žalovaný byt pronajímateli neodevzdal ve smyslu § 2292 věta první o. z., byl žalobce oprávněn požadovat po žalovaném vyklizení bytu dle § 1040 odst. 1 o. z.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepožádal o prodloužení doby nájmu, nájemní vztah k 31. 8. 2023 zanikl. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný umožnil užívání předmětného bytu žalobci, tedy odevzdal mu klíče a odstranil z bytu své věci (§ 2292 věta první o. z.), a tedy soud vyhověl nároku žalobce na ochranu vlastnického práva žalobce tím, že uložil žalovanému předmětný byt jako část nemovité věci vyklidit.12. Vzhledem k tomu, že vyklizení bytu má upravenou zvláštní pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud uložil žalovanému vyklidit byt v této lhůtě.13. Podle § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce, která byla v celkové výši uložena ve výroku II. tohoto rozsudku. Náklady řízení pak sestávaly ze soudního poplatku za žalobu 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení, které sestává ze tří úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 11 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „a. t.“ (převzetí zastoupení, sepsán žaloby a účast na jednání soudu), paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 dost. 4 a. t., dále cestovného v částce 1 898,73 Kč v souvislosti s účastí na jednání soudu dle § 13 odst. 5 a. t. (při délce cesty 260 km, průměrné spotřebě 4,4 l /100 km, ceně paliva 38,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km), náhrady za ztrátu času 800 Kč za osm půlhodin dle § 14 odst. 3 a. t. a náhrady za DPH z odměny a hotových výdajů, cestovného a náhrady za ztrátu času 1 700,73 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.