19 C 257/2024-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 216 655 Kč příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 11. 5. 2018 dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 215 672 Kč vzniklý z titulu náhrady škody v období dubna 2017 v provozovně , právnická osoba, , , adresa, , způsobené neodvedením finančních prostředků z technických zařízení věřitele a dále dluh ve výši 149 983 Kč z titulu náhrady škody v období června, září a října roku 2016 v provozovně , právnická osoba, , , adresa, , způsobené neodvedením finančních prostředků z technických zařízení. Žalovaný se zavázal dluh splácet ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, celkem uhradil 149 000 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 20. 10. 2019, zbytek dluhu ve výši 216 655 Kč se stal splatným najednou ke dni 21. 10. 2019.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to dohodou o uznání dluhu a předžalobní upomínkou. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 11. 5. 2018 dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 215 672 Kč vzniklý z titulu náhrady škody v období dubna 2017 v provozovně , právnická osoba, , , adresa, , způsobené neodvedením finančních prostředků z technických zařízení věřitele a dále dluh ve výši 149 983 Kč z titulu náhrady škody v období června, září a října roku 2016 v provozovně , právnická osoba, , , adresa, , způsobené neodvedením finančních prostředků z technických zařízení. Žalovaný se zavázal dluh splácet ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, celkem uhradil 149 000 Kč. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 20. 10. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. V daném případě žalovaný uznal co do důvodu i výše své dluhy vůči žalobkyni ve smyslu § 2053 občanského zákoníku, a proto má soud za to, ž dluh v době uznání a v rozsahu uznání trvá. proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 667 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 667 Kč.