20 C 14/2024-33 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 1. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil vyživovací žalované k její osobě. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je dcerou žalované, který platí měsíční výživné ve výši 4.000 Kč. Podle informací žalobce, syn ukončil studium na soukromé škole SOŠ [ulice a číslo], [obec] ke dni 31. 5. 2023.2. Žalovaná – matka žalobkyně se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty, která jí byla stanovena ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv zároveň byla poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z obsahu spisu má soud za zjištěné, že žalobkyně je dcerou žalované. Žalované byla stanovena vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve výši 1000 Kč měsíčně, a to rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 1. 2020, č. j. 21 P 66/2010-234. I když žalobkyně uvedla, že se stále studiem připravuje na budoucí povolání, což doložila i zprávou ze Střední odborné školy, [obec], [obec a číslo] ze dne [datum], žalobkyně není v kontaktu se žalovanou, která výživné nehradí a vykazuje na něm dluh, žalobkyně má příjem a to ve formě sirotčího důchodu, který, jak vyplývá z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 12. 2023, byl vyměřen s účinností od ledna 2024 ve výši 10030 Kč, žalobkyně v současné době pobývá na základě Smlouvy o prodlouženém pobytu v zařízení ze dne 2. 12. 2023 a to ve školském zařízení – [anonymizována tři slova], [obec], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], a je schopna ze svých finančních prostředků pokrýt náklady na své potřeby.5. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Soud na základě provedeného dokazování s odkazem na výše citované zákonné ustanovení dospěl k závěru, že je na místě zrušit vyživovací povinnost žalované k žalobkyni. Stalo se tak po zjištění, které vyplývá z vyjádření žalobkyně, že je schopna hradit své potřeby z příjmů, které získá vlastní prací v rámci vhodného a k dosaženému vzdělání přiléhavého zaměstnání. Soud tedy návrhu žalobkyně vyhověl a vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni zrušil s účinností od 1. 1.2024, tak jak navrhovala žalobkyně a současně žalovaná proti datu účinnosti zrušení nic nenamítala.7. Současně soud změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 1. 2020 č. j. 21 P 66/2010-234, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2020 a kterým byla naposledy určena vyživovací povinnost žalované k žalobkyni.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně by měla podle výsledku řízení nárok na náhradu nákladů řízení proti žalované, jelikož však žalobkyni žádné ze spisu zjistitelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.