17 C 23/2026-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 426,54 Kč z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: , adresa, .2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 11. 4. 2023 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou původní věřitel (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) zavázal dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby.5. Původní věřitel žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 12 426,54 Kč za dodávky plynu, a to se splatností do 23. 10. 2023. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni (k 25. 6. 2025). Z dopisu ze dne 1. 7. 2025 vyplývá, že původní věřitel žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a z předžalobní výzvy z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyznala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby; oba dopisy byly podle podacího lístku z 1. 7. 2025 odeslány na smluvní adresu žalované.6. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.8. Podle § 2079 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 426,54 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Žalobkyně uplatnila u zdejšího soudu žaloby v řádech stovek případů (konkrétně vede celkem 1 346 věcí, z toho ½ je nalézací řízení a z toho nadpoloviční většina žaloba na zaplacení dluhu z dodávky elektřiny a plynu). Srovnání jednotlivých žalob svědčí pro minimalizaci odborného a administrativního nákladu na sestavování žalob (zřejmě za využití výpočetní techniky). Soud tedy považoval žalobu za tzv. formulářovou a přizpůsobil tomu způsob výpočtu odměny za právní zastoupení. Soud respektuje právo žalobkyně na úhradu nákladů řízení ve stejné výši v obdobných případech. Soud však zdůrazňuje, že v převážném počtu věcí u zdejšího soudu jsou uvedené náklady vyhodnocovány stejně (a jedno zmiňované rozhodnutí soudu II. stupně, vydané před jedenácti lety) nelze v tomto ohledu považovat za vzorové.