12 C 266/2020-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 4 549,19 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. [příjmení] žalobu odůvodnila zejména tím, že na odběrném místě na adrese [adresa], došlo v období od [datum] do [datum] k odběru 1, [číslo] MWh elektřiny. K vyúčtování elektřiny došlo fakturou [číslo] na částku 4 549,19 Kč dle platných ceníků žalobkyně pro dané období. Pro odběrné místo uzavřela žalobkyně smlouvu o dodávce elektřiny s [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum]. Po jeho smrti užívá odběrné místo žalovaná, a to na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Je to tedy právě žalovaná, kdo v uvedeném období bez uzavřené smlouvy užíval sdružených služeb dodávky elektřiny. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum] k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 4 549,19 Kč, a to do [datum]. Žalovaná až dosud ničeho neuhradila. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání sice výslovně nesouhlasila, ale jelikož soud jejímu žalobnímu požadavku v celém rozsahu vyhověl, rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Pro odběrné místo na adrese [adresa]. Ten dne [datum] zemřel. Žalovaná užívá předmětné odběrné místo na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Přestože neuzavřela se žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovaná tyto služby v období od [datum] do [datum] užívala, při spotřebě 1 738 MWh elektřiny. Cena spotřebované elektřiny byla zjištěna dle ceníků platných pro uvedené období na částku 4 549,19 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala, aby uvedenou částku uhradila do [datum], k čemuž nedošlo. 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vzniku neoprávněného odběru elektřiny (dále jen„ energetický zákon“), který navazuje na obecnou úpravu náhrady škody vymezenou v § 2894 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), především jeho § 2910 a § 2951 odst. 1. 6. Podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona, neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. 7. Podle ustanovení § 51 odst. 3 energetického zákona, při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. 8. Žalovaná v odběrném místě na adrese [adresa], v období od [datum] do [datum], prováděla odběr elektřiny bez toho, aby jí k tomu svědčil jakýkoli právní důvod (např. smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Jednalo se tedy o neoprávněný odběr. Proto žalovaná odpovídá žalobkyni za neoprávněným odběrem způsobenou škodu. Pro případ neoprávněného odběru elektřiny stanoví energetický zákon v § 51 odst. 3 povinnost osoby, která elektřinu neoprávněně odebírala nebo odebírá, nahradit v penězích vzniklou škodu. Žalobkyně odebranou elektřinu řádně vyúčtovala a vyzvala žalovanou k úhradě způsobené škody v podobě ceny odebrané elektřiny. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 9. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnila řádně a včas (dle výzvy žalobkyně ke dni [datum]), je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 549,19 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. 12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.