21 C 402/2020-35 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] (dále označená též jako poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovaným (dále označený též jako dlužník) dne 22. 12. 2017 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy čerpal dlužník částku ve výši 5 900 Kč, která mu byla zaslána bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Dlužník měl úvěr vrátit do 12. 1. 2018 včetně poplatku ve výši 3 879,25 Kč a smluvního úroku z úvěru. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 26. 7. 2019. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 16 865,99 Kč a skládala se z nezaplacené jistiny ve výši 5 900 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 879,25 Kč, smluvních úroků z poskytnutí úvěru ve výši 3 181,15 Kč, z jednorázové smluvní pokuty ve výši 2 950 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 829,59 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 126 Kč. Žalobce v rámci této žaloby požaduje uhradit: nesplacenou jistinu ve výši 5 900 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 879,25 Kč, smluvní úroky z poskytnutí úvěru ve výši 3 181,15 Kč, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2 950 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 829,59 Kč (za dobu do 13. 1. 2018 do 3. 5. 2019 počítaného z postoupené jistiny pohledávky ve výši 5 900 Kč) a náklady na vymožení pohledávky ve výši 126 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 7 186,40 Kč a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 879,25 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 3 181,15 Kč (smluvní úrok za poskytnutí úvěru představuje roční úrok ve sjednané sazbě z nezaplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru od 27. 12. 2017 do 2. 5. 2019) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 126 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 5 900 Kč ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 12. 6. 2019. Žalobce dále požaduje smluvní pokutu v jednorázové výši 2 950 Kč (ve výši 0,1% denně z částky, ohledně které byl žalovaný v prodlení se zůstatkem jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce nárokuje smluvní pokutu pouze do výše 50% jistiny úvěru). Ještě před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2020. 2. Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným ze dne 22. 12. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 900 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 12. 1. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutý úvěr ve výši 3 879,25 Kč. Částka 5 900 Kč byla zaslána na účet, který žalovaný jako žadatel o úvěr právnímu předchůdci žalobce sdělil, což bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu ze dne 27. 12. 2017. Strany sjednaly smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ze smlouvy vznikl žalované straně závazek peníze vrátit. Žalovaná strana toto nesplnila, a proto byla žaloba shledána po právu. 5. Poskytovatel peněz s dlužníkem sjednali v mezích § 1 odst. 2, § 1746 odst. 2 o.z. poplatky za sankční upomínky. Žalovaná strana byla na dluh upomínána, neprokázala však, že by k úhradě dluhu došlo, proto žaloba byla shledána po právu. 6. Nárok na úrok z prodlení vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení a dále ve výši sjednané mezi účastníky ve smlouvě o úvěru. 7. Po právu tak byl shledán i nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o.z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o.z.). 8. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 10. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu činí dle § 14b AT 200 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby) a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 AT s odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva k úhradě žalovanému). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobci tak byla přiznána za 2 hlavní úkony á 200 Kč a jeden hlavní úkon á 100 Kč, dále za 3 režijní paušály á 100 Kč, dále 21% DPH z těchto částek a 400 Kč za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby, celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši 1 368 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).