12 C 299/2020-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 25.8.2020 žalobu, kterou se domáhal, aby soud zvýšil výživné z doposud placené částky 700 Kč na částku 4 000 Kč, a to ode dne 1.7.2020. Žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2019 a od té doby došlo k podstatnému zvýšení nákladů, neboť od 1.9.2020 začal studovat na Univerzitě Karlově v Praze. Uvedl, že otec platí určené výživné pravidelně, ale nad rámec stanoveného výživného žalobci ničím nepřispívá, dluh na výživném splácí nepravidelně. S otcem se více jak 4 roky nestýkají. Otec i matka mají další vyživovacích povinnosti, a to k nezl. [jméno], [datum narození], nezl. [jméno], [datum narození] a nezl. [jméno], [datum narození]; odpadla jim povinnost výživy k dceři [jméno], [datum narození], která ukončila v roce 2020 středoškolské studium a ve studiu na vysoké škole nepokračuje (žalobci bylo soudem určeno platit výživné na [jméno] ve výši 800 Kč měsíčně). Dále žalobce uvedl, že jeho měsíční náklady činí cca 5 000 Kč, kdy mu matka zasílá nepravidelně částku kolem 2 000 Kč, proto je nucen přivydělat si na brigádách (od září 2020 má tedy nepravidelný příjem z brigád, aby pokryl náklady na bydlení, stravu, ošacení a náklady spojené se studiem). Matka žalobce je nezaměstnaná, od 15.2.2020 vedena na Úřadu práce v Liberci. Pobírá pouze dávky od státu. Žalobce doložil potvrzení o studiu, kdy studuje na Univerzitě Karlově v Praze v magisterském studijním programu, jedná se o denní studium. 2. Otec se k návrhu nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soudu není znám jeho procesní postoj k dané žalobě. Otec pouze potvrdil, že žije v Rakousku, doručovací adresa je shodná s adresou, kterou žalobce uvedl v návrhu, na tuto adresu soud doručil žalobní návrh, předvolání k jednání a výzvu, aby se žalovaný k žalobě vyjádřil. Otec soudu nedoložil své současné poměry, proto při svém rozhodnutí soud vycházel z poměrů, které byly podrobně zjištěny v rámci opatrovnického řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 0 P 89/2018, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném žalovaného k žalobci, a to rozsudkem č.j. 0 P 89/2018-303 ze dne 22.10.2019. Z tohoto rozsudku vyplývá, že žalovanému byla stanovena povinnost platit od 1.1.2018 výživné ve výši 700 Kč měsíčně vždy do 15 dne v měsíci předem k rukám zletilého [jméno]. Soud předpokládá, že pokud jde o poměry otce, od posledního rozhodnutí nedošlo k žádné změně ohledně jeho finanční, zdravotní a sociální situace. Jediná změna nastala v tom, že mu odpadla vyživovací povinnost k dceři [jméno]. Pokud by na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, určitě by toto doložil soudu. U žalobce nepochybně došlo k navýšení životních nákladů, což souvisí s věkem a nástupem na univerzitu. Z výše zmíněného opatrovnického rozsudku bylo zjištěno, že v roce 2019 (s podporou pracovních nabídek v ČR) bylo v možnostech a schopnostech otce dosahovat výdělku kolem 15 000 Kč měsíčně vycházeje z dělnických pozic, což trvá do současné doby, kdy minimální mzda od 1.1.2021 v ČR činí 15 200 Kč. Soud přihlédnul k tomu, že otci ubyla jedna vyživovací povinnost, a to k dceři [jméno] [příjmení], [datum narození], což zohlednil v rámci zvýšení výživného pro žalobce, tedy částku 800 Kč, kterou otec platil na dceru [jméno] přiznal v rámci zvýšeného výživného pro žalobce. 3. V průběhu soudního jednání vzal žalobce žalobu zpět, pokud jde o požadované zvýšené výživné za období od 1.7.2020 do 31.8.2020 (žalobci tedy za tyto dva měsíce náleží doposud přiznané výživné ve výši 700 Kč) a dále vzal žalobce žalobu zpět, pokud jde o požadované zvýšené výživné nad částku 1500 Kč za období od 1.9.2020 (tj. žalobce omezil svůj žalobní nárok, kdy nadále učinil předmětem žaloby pouze nárok na zvýšené výživné od 1.9.2020 na částku 1 500 Kč). Soud pak v souladu s § 96 občanského soudního řádu řízení částečně zastavil, čemuž odpovídá výrok III. Pokud jde o zvýšení výživného, dospěl soud k závěru, že jsou zde podmínky pro zvýšení a žalobě vyhověl tak, jak požadoval žalobce po částečném zpětvzetí žaloby. Je nepochybné, že od posledního rozhodnutí ve věci, došlo ke zvýšení potřeb žalobce, kdy nyní je žákem vysoké školy. Dále je nutno zdůraznit, že žalobce má právo na výživné, neboť je studentem řádného denního studia a žalovaný může dosahovat příjmu, ze kterého je schopen stanovené výživné zaplatit. Nedoplatek na výživném je v daném případě 3 200 Kč, a to za období od 1.9.2020 do 31.12.2020, tento je žalovaný povinen zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že pokud se povinný dostane do prodlení s placením jednotlivých splátek, stane se dluh splatný najednou. 4. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně: otázka výživného mezi rodiči a dětmi je upravena v § 910 – 923 zák. č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník platný od 1.1.2014). Základní podmínkou přiznání výživného, je potřeba oprávněného a jeho neschopnost sám se živit. Vyživovací povinnost trvá do ukončení studia, pokud se dítě stále připravuje na budoucí povolání a není schopno se plnohodnotně se samo živit. Dosažení zletilosti dítěte nemá pro vyživovací povinnost žádný význam. Ve výše uvedeném zákoně je zakotveno, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (zákon přímo říká, že toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte). 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalobci žádné náklady řízení nevznikly, když řízení je osvobozeno od placení soudních poplatků.