12 C 386/2020-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 130,75 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovanou uzavřela dne 1. 7. 2016 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] dne 23. 2. 2017 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. V souvislosti s uzavřenými smlouvami žalobkyně poskytla žalované novou SIM kartu, což je zpoplatněno částkou 95 Kč. Žalobkyně dále žalované umožnila využívání veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně tzv. platebních transakcí, které je oprávněna vymáhat. Výměnu SIM karty a platební transakce vyúčtovala žalobkyně v následujících vyúčtováních: [číslo] splatné ke dni 9. 11. 2017 (výměna SIM Karty 95 Kč, ale nárokováno pouze 90,75 Kč, platební transakce 752 Kč); [číslo] splatné ke dni 10. 12. 2017 (platební transakce 744 Kč) a [číslo] splatné ke dni 10. 1. 2018 (platební transakce 544 Kč). Žalovaná takto žalobkyni dluží 2 130,75 Kč. 2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice a žalovaná je státním občanem Ukrajiny. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet ze smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s . Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy o právní pomoci pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Žalovaná (odpůrce) má bydliště v České republice na adrese [adresa žalovaného]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 7. 2016 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] dne 23. 2. 2017 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] Součástí smlouvy je i doložka o začlenění obchodních podmínek a ceníku do smlouvy. Součástí smluvních ujednání (všeobecných podmínek) mezi žalobkyní a žalovanou je rovněž dohoda na tom, že žalovaná může prostřednictvím sítě žalobkyně užívat služby platebních transakcí. Služby platebních transakcí je oprávněna vyúčtovat žalobkyně. Jednotlivé služby vyúčtovala žalobkyně ve vyúčtováních: [číslo] splatné ke dni 9. 11. 2017 (výměna SIM Karty 95 Kč, platební transakce 752 Kč); [číslo] splatné ke dni 10. 12. 2017 (platební transakce 744 Kč) a [číslo] splatné ke dni 10. 1. 2018 (platební transakce 544 Kč). Žalovaná dluží žalobkyni 2 130,75 Kč. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, komunikačními činnostmi jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§ 73). 7. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. V jejich rámci byla uzavřena také nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Na jejím základě využívala žalovaná tzv. služby platebních transakcí. Ty nespadají mezi komunikační činnosti ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. Žalobkyně je oprávněna k vymáhání ceny platebních transakcí, kterou řádně vyúčtovala, a proto jí vznikl nárok na zaplacení žalované částky. Žalovaná nesporovala uzavření uvedených smluv ani netvrdila a neprokázala, že by cenu poskytnutých služeb uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 546 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 odst. 3 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 130,75 Kč, sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí žaloby, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč. Soud nevyhodnotil předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně jako náklad potřebný k účelnému uplatňování práva, jelikož samotná žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě žalované částky, a to včetně předžalobní výzvy k plnění. Opakovaná předžalobní výzva k plnění se proto jeví jako zbytný právní úkon, za který náhrada nepřísluší. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 10. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).