13 C 289/2021-28 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně poměrnou část z ročního pojistného dle smlouvy uzavřené se žalovaným na pojištění odpovědnosti zaměstnance pod [číslo] Smlouvou bylo sjednané pojistné ve výši 2 200 Kč ročně, a splatnost k 13. 3., počínaje 13. 3. 2017, od 13. 3. 2020 pak bylo žalovanému předepsáno pojistné 3 250 Kč ročně. 2. Konkrétně tak žalobkyně nárokovala za období od 13. 3. 2020 do 19. 6. 2020 část pojistného ve výši 874 Kč, a dále pak učinila předmětem řízení i poplatek 300 Kč za zákonnou upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění ze dne 27. 4. 2020 a ve výši 300 Kč za pokus o smír po zániku pojištění ze dne 28. 7. 2020. Pokud jde o poplatky, odkazovala na čl. 10 odst. 13 VPP, kdy jde o náklady spojené s vymáháním, které vycházejí z aktuálně platného sazebníku a jsou vedeny na webové adrese žalobkyně. Kromě toho nárokovala dalších 102 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období od 20. 6. 2020 do 26. 2. 2021. 3. Po skutkové stránce soud zjistil, že účastníci podepsali tvrzenou pojistnou smlouvu, kde se žalovaný zavázal s účinností od 13. 3. 2017 hradit ročně 2 200 Kč pojistného za pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnancem. Ve VPP žalobkyně, v odkazovaném článku 10 odst. 13, je toliko obecně zmíněno právo na náklady upomínání a vymáhání (nikoliv poplatky). Předložený sazebník je tabulkou o pěti řádcích, kde je zachycen nárokovaný poplatek žalobkyní, kdy ani VPP ani předložený sazebník nejsou žalovaným podepsány. Na rozdíl od smlouvy nelze dovodit, že by šlo o dohodu stran, když smlouvu žalovaný uzavíral jako spotřebitel, resp. z ničeho nevyplývá, že by ji uzavřel jako podnikatel. 4. S ohledem na shora uvedené je důvodný nárok žalobkyně na sjednané pojistné, resp. nárokovanou poměrnou část dle uzavřené pojistné smlouvy podle § 2758 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ovšem z toliko jen z původně sjednaného pojistného. Strany si ujednaly 2 200 Kč ročně a tvrzený vymáhací předpis žalobkyně na jinou částku je sám o sobě bez vlivu, smlouvu bez dalšího měnit nemůže (a žalobkyně nic jiného, než to, že vystavila předpis na vyšší částku, ani netvrdila). Za žalované období od 13. 3. 2020 do 19. 6. 2020 se při 99 dnech jedná o 597 Kč, když při sjednaném pojistném 2 200 Kč pro období jednoho roku čítající 365 dnů, připadá na každý den zaokrouhleno 6, 027 Kč. Tuto částku proto soud přiznal. 5. Jelikož pojistné bylo splatné podle § 2783 odst. 2 o. z. dne 13. 3. 2020, již následujícím dnem tak nastalo prodlení podle § 1968 o. z. Důvodný je proto dle § 1970 i nárok na zákonný úrok z přiznané částky za žalované období od 20. 6. 2020 do 26. 2. 2021, který při zákonné sazbě 9,75 % ročně stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí dalších 40 Kč. 6. Ve zbývajícím rozsahu nezbylo než žalobou uplatněný nárok na vyšší pojistné, jakož nárok i na vyšší kapitalizovaný úrok z prodlení, zamítnout, neboť pro ně neexistuje podklad. 7. Protože v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, nebyly podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) nikomu přiznány.