13 C 353/2021-29 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 18. 2. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později k výzvě soudu doplněného, domáhala úhrady dlužných vyúčtování a smluvních poplatků za upomínky s tím, že jde o pohledávky původně její právní předchůdkyně [právnická osoba], od které je nabyla postoupením. 2. Tvrdila, že žalovaná nezaplatila v rozsahu 4 800 Kč nedoplatek z konečného vyúčtování elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo] v [obec] za období od 10. 11. 2016 do 22. 9. 2017 provedeného mimořádnou fakturou [číslo] splatnou 19. 10. 2017, znějící na 5 800 Kč nedoplatku, ze kterých žalovaná uhradila pouze 1 000 Kč. 3. Za stejné období pak žalobkyně nárokovala ještě doúčtovanou spotřebu dle opravné faktury, když se po reálném odečtu zjistila skutečná spotřeba a dříve bylo výše uvedenou fakturou účtováno pouze dle odhadu méně. Opravná faktura byla vystavena pod [číslo] se splatností 1. 12. 2017 a doplatek byl vyúčtován ve výši 4 916 Kč. I ten tak učinila předmětem řízení. 4. Žalobkyně tvrdila, že tyto dodávky probíhaly dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 13. 5. 2016. 5. Dále nárokovala smluvní poplatek ve výši 3x 95 Kč jako paušální náklad spojený se zasíláním výzev k úhradě měsíčních zálohových plateb, s jejichž úhradou se žalovaná dostala do prodlení, kdy částky jsou ve fakturách označeny jako smluvní pokuty, obsahově se však jedná o poplatky. V doplnění žaloby pak žalobkyně tvrdila, že jde o poplatek vzniklý s odesláním upomínky [číslo] vystavené 30. 5. 2017, [číslo] vystavené 17. 7. 2017 a upomínky [číslo] vystavené dne 4. 9. 2017. 6. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur pak žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení. 7. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Tedy ani nemohla nároky uznat, ani učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupce žalobkyně se ze všech tří po sobě nařízených jednání omluvil. 8. Soud provedl důkaz smlouvou na sdružené služby dodávky elektřiny, ze které zjistil, že ji žalovaná podepsala dne 13. 5. 2016 na shora uvedené odběrné místo, kam si tak sjednala dodávku elektřiny. Z mimořádné faktury [číslo] bylo dále zjištěno, že za tvrzené období byl vyúčtován nedoplatek ve výši 5 800 Kč. Z opravné faktury [číslo] pak, že byla za stejné období doúčtována ještě částka 4 916 Kč. Z obou faktur však vyplývá jen to, že tato vyúčtování byla sepsána, proti podpisu však předána nebyla, ani jinak z nich neplyne, že by se dostaly do dispozice žalované. 9. Toto pak nelze dovodit ani z dalších předložených listin žalobkyní, kdy oznámení o postoupení pohledávky z 23. 1. 2020 bylo dle textu zasláno bez příloh, a stejně tak předžalobní výzva z téhož dne, ani těmito tak nebylo možné prokázat (ve spojení s dalším), že by se vyúčtování dostala do dispozice žalované. Nelze to dovodit ani z tvrzené úhrady na mimořádnou fakturu, kdy pokud by z výpisu z účtu či PPD nebo složenky byly patrné platební údaje, které mohla žalovaná zjistit jen z faktury, bylo by zřejmé, že před datem platby ji měla k dispozici. Žalobkyně však nepředložila žádný primární doklad o platbě, jejíž provedení tvrdila, ale vytvořenou (patrně vlastní tabulku), ve které si platby zapsala, resp. kdo tak učinil, nelze zjistit. Tabulka nenese žádný údaj o zpracovateli, natož pak údaje o osobě potvrzující a tedy odpovědné za správnost, ani zdroje, podle kterých byla vytvořena. Z takové listiny tak lze učinit jen závěr, že neznámo kdo zapsal, že žalovaná měla platit, ne že tak skutečně učinila. 10. Všechny tři upomínky, [číslo] ze dne 30. 5. 2017, [číslo] ze 17. 7. 2017 a [číslo] ze dne 4. 9. 2017, které soud k důkazu rovněž provedl, byly sepsány, a všechny upomínají neplacené zálohy, pozdější přidávají i dříve nezaplacené upomínky a urgují tak celkový„ nabalovaný“ dluh. 11. Tvrzený vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o. z. a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. 12. Aby mohla žalobkyně v řízení uspět, musela by prokázat nejen, že žalovaná měla uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny, což se jí v řízení podařilo, ale i to, že žalované tyto dodávky byly řádně vyúčtovány a že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 70/2016 Sb. dostala do dispozice žalované. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži. 13. Ani sama žaloba nemůže nedostatek doručení vyúčtování zhojit, neboť sama potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. I když je judikaturou vnímána jako kvalifikovaná výzva k plnění, v případě vyúčtování nestačí sama výzva, ale musí být doručeno skutečně vyúčtování obsahující všechny stanovené náležitosti. Bez možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním nemůže nastat splatnost nedoplatku, a je na žalobkyni, aby pro případ sporu postupovala průkazným způsobem, jinak nese rizika z toho plynoucí. 14. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že by vyúčtování, ze kterých v řízení nárokuje nedoplatky, byly skutečně splatné, tj. že by se alespoň do doby rozhodnutí v této věci dostaly do dispozice žalované, nemohly jí být nedoplatky přiznány. 15. Pokud žalobkyně nárokovala poplatky vzniklé se zasíláním výzev k úhradě měsíčních zálohových plateb, pak zde neunesla žalobkyně ani břemeno tvrzení. O tom, jaké konkrétní platby a na základě čeho měla a kdy žalovaná uhradit, a musely být tedy upomínány, netvrdila vůbec nic, stejně jako o tom, kdy byly výzvy odeslány, když poplatky měly náležet právě za zaslání (jinak by ostatně ani nemohly mít žádný smysl). Nemělo tak ani smysl zabývat se dále tím, zda jde tedy o poplatky nebo paušální náklady, a zda skutečně byly ujednány, či jaký by měly mít tyto nároky základ. 16. Poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro její absenci u jednání nebylo možné, kdy jde o poučení poskytování pouze při jednání a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. Za stavu řízení, který takto nastal, tak bylo i bezpředmětné zabývat se legitimací aktivní a provádět důkazy k tomu, že pohledávky, u nichž nebyla prokázána platnost, či vůbec jejich existence, přešly na žalobkyni, když přiznány by nemohly být vůbec a nikomu. Další dokazování tak soud již jako nadbytečné neprováděl, když by na věci nemohlo nic změnit, a žalobu v celém rozsahu zamítl. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšná byla v tomto případě žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádná z účastnic nárok.