13 C 368/2020-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 8. 2020 domáhal jako třetí osoba s právem nepřipouštějícím exekuci vyloučení finančních prostředků na účtu z exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [jméno] pod sp. zn. 129 EX 478/20 pro žalovanou v pozici oprávněné proti povinné [jméno] [celé jméno žalobce]. Tvrdil, že je vlastníkem vkladní knížky [číslo] vedené u [název] [anonymizováno], kterou zřídil, a dne 16. 6. 2017 nechal povinnou pouze přidat jako druhého vkladatele, z čehož plyne, že ne povinná, ale on je majitelem. Přesto mu byly zablokovány finanční prostředky na vkladní knížce s tím, že jako vlastník prostředků byla dle sdělení banky identifikována povinná. Kromě toho žádal, aby mu byly zodpovězeny jeho dotazy, konkrétně jak je možné, že jej jako majitele vkladní knížky nikdo neinformoval o uvalení exekuce na ni, a jak je možné, že byla na jeho vkladní knížku uvalena exekuce žalované, se kterou nikdy neměl nic společného. 2. K výzvě soudu pak žalobce ohledně požadavku na zodpovězení svých dotazů nevzal návrh zpět, sdělil jen (i přes vysvětlení, že se má obrátit na advokáta, když soudy vysvětlení neposkytují), že mu na ně dosud nikdo ani neuspokojivě neodpověděl. Z tohoto důvodu nezbylo soudu, než i o této části žaloby rozhodnout, a řízení v tomto rozsahu výrokem II podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavit, neboť odpovídat na dotazy či vyjadřovat se k postupům jiných institucí nepatří do náplně činnosti soudů v soudních řízeních, ale ani jiných orgánů. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci pak řeší dle odst. 3 jen v případě, že tak stanoví zákon. Ten jim pravomoc zodpovídat dotazy nejen takto nikde neukládá, ale toto by bylo v rozporu se samotným ústavním principem, kdy soudy mají pozici nezávislého třetího, jenž rozhoduje spory, nemůže tedy vyjasňovat situaci mezi stranami již jen z této podstaty. Jak byl žalobce již dříve poučen, v otázkách právních je třeba obrátit se, není-li něco jasné, na advokáta, případně na jinou osobu problematiky znalou, nikoliv na soud. Jelikož tak není dána pravomoc soudu ani jiného orgánu, kterému by bylo možné věc k rozhodnutí postoupit, soud řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky k jeho vedení v tomto rozsahu zastavil. 3. Dále žalobce v doplnění žaloby k výzvě soudu osvětlil, že vkladní knížku stále má, sepsána mu jako movitá věc nebyla, neboť exekuce není vedena na jeho osobu, a má ji tak u sebe doma. Celá situace vznikla tak, že exekutor nevidí, zda jde o účet nebo vkladní knížku, jak mu sdělil, proto v žalobě hovořil jak o vkladní knížce, tak o účtu u [právnická osoba] – [název] [anonymizováno], která knížku vede. Žalobci jde v řízení o to, aby mu byly zablokované prostředky zpřístupněny znovu v plné výši. Prostředky vkládal jen on sám, povinná, která je jeho dcerou, nevložila na účet ke knížce vedený nic. Tím, že ji přidal jako druhého vkladatele, se chtěl vyhnout dědickému řízení, až jednou zemře, aby měla dcera okamžitý přístup k penězům, proto má stejná práva k této knížce. 4. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné toliko právní posouzení situace, vyzval soud strany, ve snaze minimalizovat náklady řízení, aby sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Z listin, které byly předloženy žalobcem, a zejména ze zpráv, které soud vyžádal, a kterými byl zjištěn v potřebném rozsahu skutkový stav, vyplynulo, že totiž, že v úvahu ve věci přichází jediné možné rozhodnutí a nařízení jednání by nemohlo na rozhodnutí nic změnit. Účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 5. Řízení, které žalobce zahájil, se řídí úpravou obsaženou v § 267 o. s. ř. Dle tohoto ustanovení lze žalobou na vyloučení majetku v nalézacím řízení uplatnit právo k němu, které nepřipouští výkon rozhodnutí, a tedy i exekuci, vůči oprávněnému. K podání takové žaloby je tak aktivně legitimována a může být úspěšným žalobcem třetí osoba, která sama účastníkem vykonávacího či exekučního řízení není, jíž bylo výkonem rozhodnutí či exekucí zasaženo do jejích majetkových práv, a to práv stále existujících, tj. musí ke dni rozhodnutí soudu být vlastníkem movité věci či pohledávky, jako v tomto případě. Úspěšnost vylučovací žaloby je založena na tom, že osoba, která se vyloučení věci domáhá, tvrdí a prokáže, že skutečně má takové právo, jež výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští, a tuto žalobu pak směřuje proti pasivně legitimovanému subjektu, tedy oprávněnému v řízení vykonávacím či exekučním. 6. Ze sdělení soudního exekutora ze dne 23. 11. 2020 a k němu připojeného exekučního příkazu č. j. 129 EX 478/20-23 na částku vyšší jak 52 tis Kč ze dne 24. 2. 2020, bylo zjištěno, že vede exekuci ve prospěch žalované, která je v pozici oprávněné, a to pro pohledávku za [jméno] [celé jméno žalobce], kdy tímto příkazem exekutor postihl pohledávku z účtu u peněžního ústavu č. [bankovní účet]. Byla tedy prokázána pasivní legitimace žalované v tomto řízení, rovněž to, kdo je povinnou osobou ve vedené exekuci. Exekutor v rámci povinné součinnosti dostal od [právnická osoba] elektronickou informaci, kterou soudu rovněž předložil, že jde pod [číslo] o vkladní knížku povinné, kdy k datu 7. 2. 2020 mu byl sdělen bankou zůstatek 32 003 Kč. Na základě exekučního příkazu pak byla exekutorovi na jeho účet dle jeho zprávy vyplacena peněžním ústavem celkem částka 31 953 Kč, a to již dne 21. 4. 2020, kdy následující den byla po umoření nákladů exekuce vyplacena pohledávka dále samotné žalované oprávněné. V podstatě bez významu tak již zůstává další sdělení exekutora, že povinná přes opakované přísliby nic dalšího neuhradila, nemá jiný majetek, ani není zaměstnána, a v místě trvalého bydliště se nezdržuje. Stejně tak je nerozhodné s ohledem na zjištění o výplatě i sdělení samotné [právnická osoba], která potvrzuje údaje exekutora o postižení účtu pro povinnou [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že u vkladních knížek stanoví obchodní podmínky banky, že každý z vkladatelů má vůči vkladu stejná práva, a každý z nich vůči bance může jednat samostatně a má stejná práva i povinnosti, kdy pořadí vkladatelů není rozhodující, byť to postup banky vysvětluje, a žalobce se patrně s obchodními podmínkami, neseznámil, když si tento produkt sjednal. Ze zprávy banky je pak zřejmé, že ke vkladní knížce vede bankovní účet, který se shoduje s číslem knížky. 7. Podstatné je totiž v daném případě jen to, že již (a to dokonce ještě před zahájením tohoto řízení, nejen v době rozhodnutí soudu) byly dříve zablokované prostředky, resp. pohledávka žalobce proti bance v určité výši, vyplacena exekutorovi a dále pak oprávněné. I kdyby se tak nestalo po právu, a postup exekutora při postižení nebyl správný (čemuž nic nenasvědčuje), tím, že byly prostředky dle jeho příkazu bankou vyplaceny, zanikla v tomto rozsahu pohledávka žalobce za [právnická osoba] a není tak co vyloučit z exekuce, neboť pohledávka neexistuje. Již v době, kdy žalobce podával žalobu, nebylo co z exekuce vylučovat, protože postižená pohledávka za bankovním ústavem zanikla podle § 307 odst. 5 o. s. ř. tím, že dle exekučního příkazu, který byla banka povinna podle § 304 odst. 1 a 307 odst. 1 o. s. ř. splnit, byla vyplacena k rukám exekutora, který je platebním místem. Tím žalobce vůči bance v tomto rozsahu ztratil právo na výplatu těchto prostředků a tedy pohledávku (situace je stejná, jako kdyby se domáhal bývalý vlastník vyloučení nemovitosti, která již byla ale vydražena a k níž tak vlastnické právo ztratil). 8. Peněžní prostředky jako takové nejsou v majetku majitele účtu, nejde o movitou věc a jako takové nemohou být ani vylučovány, kdy toho, aby byly vyloučeny přímo peníze/platidla se ani žalobce nedomáhal. Že nejde o vyloučení vkladní knížky jako věci movité, bylo vyjasněno při odstranění vad žaloby, kdy žalobce doplnil, že vkladní knížka mu sepsána nebyla a jde mu v řízení právě o to, aby se mu obnovil stav na účtu do původní výše, tj. právě o svou pohledávku vůči peněžnímu ústavu, kdy nejde o vlastnictví prostředků samotných, ale o oprávnění majitele vkladového účtu, aby na základě jeho pokynu byly vyplaceny dle smluvních podmínek účtu, který banka vede. Nejde o vlastnictví věci, ale jen o ono právo a tedy pohledávku za bankou, která plní pokyn vlastníka účtu k výplatě do výše zůstatku (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013 ve věci sp. zn. 20 Cdo 3418/2012). 9. Vyloučit z prováděné exekuce je možné ale toliko to, co k datu rozhodování soudu třetí osobě skutečně náleží, co vlastní. Pohledávka žalobce, a to výlučně jeho pohledávka za bankou (což ale obchodní podmínky a zpráva banky vylučují), by musela dosud existo