19 C 348/2020-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 960 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 15. 5. 2004 s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, celkem tedy 16 640 Kč. Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 7 680 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, uzavřené mezi přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek i upomínkou. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 9. 1. 2020, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 10. 2020, č. j. 19 C 348/2020-14, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. 19 C 348/2020-13, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 15. 5. 2004 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit i s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 640 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však svůj závazek neuhradil řádně a včas, z dlužné částky uhradil na svůj dluh celkem 7 680 Kč Smlouva zanikla po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tedy 14. 5. 2005. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 5. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) upravujícího smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný své závazky dosud řádně neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Dlužná částka činí 8 960 Kč. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 6. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 517 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 7. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 960 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.