21 C 109/2011-140 — Okresní soud v Liberci

1) Žalobce se domáhal zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, spolu se smluvní pokutou 10 000 Kč, poplatkem ve výši 500 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl částku 100 000 Kč. [příjmení] byla vyplacena při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na příjmovém dokladu. Žalovaná se zavázala částku vrátit formou 24 měsíčních splátek po 6 666,60 Kč, počínaje 28. 11. 2010. Žalovaná neuhradila ani jednu splátku, proto ji žalobce vyzval upomínkou ze dne 14. 2. 2011, na což žalovaná reagovala žádostí o odklad splátek o 3 měsíce. 2) Žalovaná k věci uvedla, že dne [datum] podepsala smlouvu o půjčce včetně příjmového pokladního dokladu na částku 100 000 Kč před [jméno] [příjmení] v [obec], ředitelem pobočky společnosti [právnická osoba], který na ni v době podpisu vyvíjel nátlak. Částku 100 000 Kč však nikdy nepřevzala. Žalobci to však nesdělila. 3) Žalobce posléze upřesnil, že peníze poskytl společnosti [právnická osoba], se kterou již byl v jiném závazkovém vztahu (dále také jen„ Společnost“). [obec], aby 100 000 Kč bylo Společností vyplaceno žalobci, tak se peníze poskytly žalované jako investice žalobce. Žalobce se se Společností dohodl, že v případě negativní platební morálky žalované dojde k odkupu pohledávky za žalovanou [příjmení]. Přestože žalovaná řádně nesplácela, Společnost k odkupu pohledávky nepřistoupila. 4) Žalovaná poté uvedla na pravou míru, že předmětnou půjčkou jí zprostředkoval pan [příjmení], který jí tvrdil, že má u něho nějaký dluh. Předmětnou smlouvu jí předložil a ona ji podepsala, vč. příjmového pokladního dokladu. 5) Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci – ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované, v důsledku čehož došlo k přerušení tohoto řízení, o čemž zdejší soud účastníky informoval usnesením ze dne 22. 4. 2015, č. j. [číslo jednací]. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci – ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byla dlužnice, [celé jméno žalované], trvale bytem [adresa], osvobozena od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Toto rozhodnutí na bylo právní moci dne 10. 7. 2020. 6) Ze zbývajících provedených důkazů, vč. výslechu čtyř svědků ([příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova]) soud ničeho dalšího s ohledem na relevantní skutkový a právní vztah existující v době vyhlášení tohoto rozsudku nezjistil (viz níže). 7) Dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ IZ“), Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4). 8) Rozhodnutím insolvenčního soudu, dnem jeho právní moci, kterým se dlužník osvobozuje od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, vztahující se také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, pohledávky dlužníkových věřitelů sice nezanikají, ale získávají podobu (ocitají se ve stejném režimu) tzv. naturálních obligací – věřitel je nemůže úspěšně vymáhat – tzn. stávají se nevymahatelnými, a jako takovým je již nelze věřiteli autoritativně soudním rozhodnutím přiznat (srov. závěry např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). 9) V daném řízení bylo zjištěno, že insolvenční soud v případě žalované, která řádně splnila povinnosti uložené ve schváleném oddlužení, rozhodl ve smyslu § 414 IZ o osvobození žalované od placení pohledávek, což s ohledem na výše uvedené zahrnuje i pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. Rozhodnutí insolvenčního soudu nabylo právní moci dne 10. 7. 2020. 10) Protože žalobce na uplatněné pohledávce trval, ač ji v nalézacím řízení nelze přiznat, nezbylo soudu, než jeho žalobu vůči žalované ze shora uvedených důvodů, zamítnout. 11) Jelikož v řízení vynaložil náklady i stát, má Česká republika rovněž právo na jejich náhradu proti účastníkům dle výsledku sporu, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. V tomto případě se jedná o náklady na svědečné ve výši 9 747,60 Kč (svědečné svědku [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Při dodržení zásady, že státu by se mělo vždy dostat plné náhrady nákladů, jež v řízení nesl, uložil soud povinnost nahradit zmíněné náklady placené soudem žalobci jako neúspěšnému účastníku řízení. 12) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 73 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 159 998,40 Kč sestávající z částky 7 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 30 000 Kč (4 x 7 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (jednání konaná dne 30. 1. 2012, 7. 3. 2013 a 24. 6. 2013 – poslední jednání přesáhlo 2 hodiny), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v průběhu řízení, z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč náklady sestávající z částky 15 300 Kč za tři účasti na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (jednání konaná dne 29. 1. 2015, 1. 2. 2021 a 30. 9.2021), z částky 2 x 5 100 Kč za písemné podání ze dne 25.9.2013 a 16.2.2015 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně pěti paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy činí náhrada nákladů řízení, jež má žalobce uhradit žalované částku 73 800 Kč. 13) Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta. 14) Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.