22 C 130/2020-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhala zaplacení 12 016,46 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl účastníkem telefonní stanice [číslo]. Žalobce žalovanému umožnil, aby si v souladu s [číslo listu] Všeobecných podmínek„ Platební transakce“ zadal prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu. Platební transakce poskytnuté v období od 23.10.2016 do 22.2.2017 na telefonní stanici [číslo] vyúčtoval žalobce fakturami: [číslo] za období od 23.10.2016 do 22.11.2016 ve výši 50 Kč, [číslo] za období od 23.11.2016 do 22.12.2016 ve výši 1 254 Kč, [číslo] za období od 23.12.2016 do 22.1.2017 ve výši 2 555 Kč a [číslo] za období od 23.1.2017 do 22.2.2017 ve výši 1 683 Kč. Platební transakce poskytnuté v období od 8.11.2016 do 7.2.2017 na telefonní stanici [číslo] vyúčtoval žalobce fakturami: [číslo] za období od 8.11.2016 do 7.12.2016 ve výši 1 493 Kč, [číslo] za období od 8.12.2016 do 7.1.2017 ve výši 3 403,46 Kč a [číslo] za období od 8.1.2017 do 7.2.2017 ve výši 1 578 Kč. Žalovaný dosud neuhradil na tyto faktury ničeho. Splatnost poslední faktury [číslo] nastala 13. 3.2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno a tento se následně k jednání dne 7.1.2021 nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím bez jeho přítomnosti. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů bez přítomnosti stran sporu (§ 101 odst. 2, 3 o.s.ř.). 3. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 18. 11. 2016 uzavřel žalobce s žalovaným účastnické smlouvy pro telefonní číslo [číslo] a [číslo] (důkaz: účastnické smlouvy ze dne 18. 11. 2016). Součástí smluv je i doložka o začlenění obchodních podmínek a ceníku do smlouvy. Součástí smluvních ujednání mezi žalobcem a žalovaným je rovněž dohoda na tom, že žalobce umožní platit žalovanému prostřednictvím jejích služeb za služby třetích osob – platební transakce. Žalovanému byly takto poskytnuté platební transakce v období od 23.10.2016 do 22.2.2017 na telefonní stanici [číslo] vyúčtoval žalobce fakturami: [číslo] za období od 23.10.2016 do 22.11.2016 ve výši 50 Kč, [číslo] za období od 23.11.2016 do 22.12.2016 ve výši 1 254 Kč, [číslo] za období od 23.12.2016 do 22.1.2017 ve výši 2 555 Kč a [číslo] za období od 23.1.2017 do 22.2.2017 ve výši 1 683 Kč. Platební transakce poskytnuté v období od 8.11.2016 do 7.2.2017 na telefonní stanici [číslo] vyúčtoval žalobce fakturami: [číslo] za období od 8.11.2016 do 7.12.2016 ve výši 1 493 Kč, [číslo] za období od 8.12.2016 do 7.1.2017 ve výši 3 403,46 Kč a [číslo] za období od 8.1.2017 do 7.2.2017 ve výši 1 578 Kč (důkaz: faktury). Splatnost poslední faktury nastala 3. 7. 2015. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kdy platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Platební transakce není službou elektronických komunikací podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 5. Protože žalovaný nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze smluvního vztahu s žalobcem na základě účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikacích, v jejichž rámci se rovněž zavázal k úhradám služeb třetích stran, soud důvodné žalobě vyhověl. 6. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a sepis žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.