23 C 293/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 7 250,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 250,30 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná strana uzavřela se [právnická osoba] dne 7.12.2016 smlouvu o zveřejnění firmy, ve které se zavázala uveřejnit inzerci dle jejích požadavků. Tato smlouva byla uzavřena na dobu 12 měsíců, přičemž dle sjednaných podmínek, pokud zákazník neoznámí [právnická osoba] písmeně nejpozději do 1 měsíce před uplynutím doby trvání smlouvy, že trvá na jejím ukončení, smlouva se automaticky prodlužuje o dalších 12 měsíců, a to opakovaně. Žalovaná smlouvu nevypověděla a za období od 9.12.20218 do 8.12.2019 vystavila [právnická osoba] fakturu na částku 7250,30 Kč dle smlouvy, splatnou 3.12.2018. Žalovaná strana dluh nezaplatila. Smlouvou o postoupení ze dne 10.3.2020 postoupila [právnická osoba] pohledávku na žalující stranu. 3. Žalovaná strana se žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že strany smlouvu o zveřejnění uzavřely na 12 měsíců. Na toto období poplatek uhradila. Pokud jde o další období, odeslala žalovaná 28.11.2018 [právnická osoba] výpověď smlouvy. Dále žalovaná strana namítala, že nebyla informována o konci platnosti smlouvy a možnosti od smlouvy odstoupit podle § 63 odst. 9, 10 zákona č. 127/2005 Sb. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 5. Není sporu o tom, že strany uzavřely smlouvu o zveřejnění firmy. Součástí smlouvy se staly všeobecné obchodní a produktové podmínky (§ 1751 odst. 1 o.z.). Podle produktových podmínek platí, že smlouvy na dobu neurčitou lze nejpozději měsíc před uplynutím doby trvání smlouvy ukončit oznámením zákazníka [právnická osoba] Pokud toto oznámení nedojde, smlouva se automaticky prodlužuje o dalších 12 měsíců. Podle obchodních podmínek lze komunikovat i elektronicky. 6. Žalovaná doložila printscreen emailu, který měla odeslat [právnická osoba] s tím, že smlouva za období, pro které je nyní požadována úplata, již neměla trvat. Z listiny bylo zjištěno, že 1) nelze spolehlivě zjistit, zda byl email skutečně [právnická osoba] odeslán a za 2) datum případného odeslání. Na listině je pouze ručně dopsáno datum 28.11.2018, což však datum odeslání emailu spolehlivě neprokazuje. Samotný printscreen je datován systémový datem 25.3.2019. Žalovaná ani po poučení jiný doklad o odeslání neoznačila, a proto nebylo možné uzavřít, že předloženým emailem došlo platně k výpovědi smlouvy. Je třeba poznamenat, že ani kdyby mělo platit [anonymizováno] 28.11.2018, jak tvrdila žalovaná, nedošlo by k platnému zániku smlouvy na období 9.12.2018 8.12.2019 Smlouva byla poprvé uzavřena 7.12.2016 na jeden rok s počátkem 8.12. Pokud oznámení o ukončení smlouvy mělo být zasláno nejpozději měsíc před uplynutím doby trvání smlouvy, pak takové oznámení nemohlo být odesláno až 28.11.2018, protože to je kratší doba než jeden měsíc do konce trvání smlouvy (připadalo na 8.12. každého roku). 7. Strany uzavřely smlouvu dle § 1725, § 1746 odst. 2 o.z. Žalovaná strana se zavázala na zveřejnění inzerce zaplatit předem. Protože za období 9.12.2018 8.12.2019 částku 7250,30 Kč (sjednaná cena po slevě včetně DPH) nezaplatila, je nárok žalobkyně oprávněný. 8. Žalovaná strana potvrdila, že fakturu obdržela. Termín splatnosti byl uveden ve faktuře (§ 1958 odst. 1 o.z.). Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 9. Původní věřitel pohledávku na zaplacení postoupil na žalující stranu (§ 1879 o.z.), žalovaná strana o tom byla vyrozuměna (§ 1882 odst. 1 o.z.). Žaloba je proto důvodná a soud žalobě vyhověl. 10. Pokud jde o námitku žalované, že nebyla informována o konci platnosti smlouvy a možnosti od smlouvy odstoupit podle § 63 odst. 9, odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb., je třeba uvést, že službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací (§ 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.). Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. 11. Je tedy zřejmé, že uvedená úprava se na [právnická osoba] nevztahuje a nebyla tudíž povinná žalovanou stranu podle § 63 odst. 9, odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb. poučovat. 12. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 14. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 AT 1500 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý po podání návrhu činí dle § 13 odst. 4 AT 300 Kč. Zástupce poskytl celkem 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění, vyjádření). Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).