23 C 318/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 78 728,15 Kč, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 75 675,15 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 832,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78 728,15 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 335,45 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel či jako poskytovatel úvěru) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 15. 9. 2017 úvěrovou smlouvu [číslo] Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky poskytovatele úvěru, na něž smlouva odkazovala. Dlužníkovy byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 30 %. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 570 Kč. Dlužník uhradil celkem 43 336 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, jistinu a poplatky. Jelikož dlužník nehradil úvěr řádně a včas, věřitel v souladu se sjednanými úvěrovými podmínkami celý úvěr zesplatnil ke dni 17. 7. 2019. 3. Z uvedené smlouvy dlužník dluží: a) na jistině úvěru částku: 75 675,15 Kč b) na poplatcích za možnost změnit splátku: 156 Kč c) na poplatcích za pojištění částku: 1 035 Kč d) na nákladech na vymáhání částku: 430 Kč e) na smluvní pokutě částku: 1 432 Kč f) kapitalizovaný úrok: 21 832,88 Kč g) kapitalizovaný úrok z prodlení: 4 335,45 Kč h) úrok 30 % ročně z částky 75 675,15 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení i) úrok z prodlení 10 % ročně z částky 78 728,15 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. 5. Soud nařídil na den 4. 2. 2021 jednání ve věci. Žádná ze stran se nařízeného jednání nezúčastnila. Žalující strana se z nařízeného jednání řádně písemně omluvila. Soud proto vycházel z obsahu spisu. Případného beneficia poučení se účastníci tím, že se k jednání nedostavili, vzdali. 6. Soud provedl důkaz listinami: předžalobní výzva, smlouva, příloha ke smlouvě, všeobecné obchodní podmínky, pojistné podmínky, bilance, výzva ke splácení, potvrzení o vyplacení, kopie řidičského průkazu, kopie občanského průkazu, výpis z účtu žalovaného. 7. Z provedených důkazů soud učinil závěr, že žalované straně byla poskytnuta částka 80 000 Kč převodem na účet, což je doloženo potvrzením o provedené platbě ze dne 29. 9. 2017, jakož i platební bilancí. 8. Ze smlouvy, ve spojení s přílohou ke smlouvě, všeobecnými obchodními podmínkami a pojistnými podmínkami, byla prokázána tvrzení žalující strany, že žalované straně byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč se smluvním úrokem 30 % ročně. Žalovaná strana zavázala tento úvěr hradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 570 Kč. Z bilance bylo také zjištěno, že žalovaná strana úvěr nesplácela pravidelně. 9. Totožnost žalované strany byla ověřena žalující stranou prostřednictvím občanského průkazu a řidičského průkazu žalované stran, kdy toto žalovaná strana navíc podpořila i přiloženým výpisem z bankovního účtu za měsíc červen 2017. Z výpisu soud rovněž zjistil veškeré došlé i odchozí platby. 10. Z dopisu označeného jako„ výzva ke splacení celého úvěru“ ze dne 17. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalující strana informovala žalovanou stranu o zesplatnění celého úvěru. V dopise byla stanovena dodatečná lhůta k plnění v délce 14 dnů od jejího sepsání. K této výzvě nebyl soudu předložen žádný doklad prokazující doručení této výzvy žalované straně. 11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalující strana prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou stranu vyzývala k úhradě dluhu, kdy současně poskytla žalované straně lhůtu k úhradě dlužné částky v délce 7 dnů od jejího odeslání. K této výzvě nebyl soudu předložen žádný doklad prokazující doručení této výzvy žalované straně. 12. Vyjma výpisu z účtu žalující strana nepředložila žádné listiny či jiné důkazy o tom, jak poskytovatel posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet. 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ z.s.ú.“): (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 86 z.s.ú. je povinností poskytovatele posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by poskytovatel úvěru posoudil úplně, pečlivě a spolehlivě a tedy řádně schopnost dlužníka úvěr splácet. Poskytovatel zejména nezkoumal zdroj příjmů žalovaného (pracovní poměr apod.). Spokojil se pouze s výpisem z účtu, ale nezkoumal, zda pracovní poměr bude trvat po celou dobu, než bude úvěr splacen a jaké je výše příjmu žalovaného. Poskytovatel rovněž nezkoumal dostatečně pečlivě a úplně výdaje dlužníka, stejně tak absentuje i posouzení schopnosti úvěr splácet ohledně bytových, rodinných, majetkových a závazkových poměrů dlužníka (další dluhy). Z výpisu z účtu navíc plyne, že dlužník již v době poskytnutí úvěru čerpal kontokorent a není zřejmé, jak poskytovatel toto vyhodnotil jako možné riziko. 15. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-Finance s.r.o., C -679/18, ECLI:EU:C: 2020 plyne: Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. (a nikoliv dle § 87 odst. 1 věta prvá a druhá z.s.ú., srov. i rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9 Co 133/2020). S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú., § 2991 odst. 1 o.z. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu v části, která nebyla dosud splacena, vrátit. K jiným sjednaným povinnostem ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto. 17. Protože žalovaná strana v řízení neprokázala uhrazení dlužné částky a žalující strana současně neprokázala u„ výzvy ke splacení celého úvěru“ její řádné dostání se do dispozice adresáta, soud uložil žalované straně vrátit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení, kdy tento je uložen ode dne 9. 12. 2020, neboť dle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za okamžik řádného dojití výzvy je pro účely stanovení data počátku prodlení, s ohledem na absenci dokladu o dojití výzvy žalující strany, zohledněn okamžik doručení žaloby žalované straně, a tedy den 7. 12. 2020, kdy žalovaná strana mohla s ohledem na pracovní den plnit ve prospěch žalující strany ihned následujícího dne, tj. 8. 12., a tedy je ode dne 9. 12. 2020 v prodlení. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť tím, že se dlužník k jednání nedostavil, nebylo možné zjistit jeho možnosti splácení s ohledem na jeho příjmy, sociální a majetkov