29 C 113/2016-480 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhaly určení, že závěť [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], sepsaná JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] se sídlem [adresa], [spisová značka], je neplatná. Žalobkyně svou žalobu odůvodnily tím, že napadený právní úkon, tedy závěť, kterou sepsala uvedená [jméno] [příjmení] – babička žalobkyň, v duševní poruše, která ji činila k takovému úkonu nezpůsobilou. Žalobkyně svou žalobu opřely o závěry znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který byl zpracován na základě zdravotní dokumentace zůstavitelky za období od [datum] do [datum] a od [datum] do data smrti zůstavitelky. Žalobkyně tvrdily, že dne [datum], tedy dne, kdy zůstavitelka sepsala závěť formou notářského zápisu v léčebně dlouhodobě nemocných, učinila zůstavitelka v takovém rozrušení, že nebyla schopna učinit platný právní úkon. Podle napadené závěti, tvrdily žalobkyně, zůstavitelka odkázala polovinu majetku a to jak svého, tak i majetku, který měla zdědit po svém synovi MUDr. [příjmení], žalovanému, ale přičemž dle žalobkyň zůstavitelka nikdy před svou smrtí nevyjádřila takové přání, aby po ní nabyl z dědictví kdokoliv jiný, než její vnučky, tj. žalobkyně. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný považoval žalobkyněmi specifikovanou závěť za platnou a o tom, že [jméno] [příjmení], jeho teta, učinila závěť, se dle svých tvrzení žalovaný dozvěděl od ní až na konci září [rok]. Žalovaný se ve svém prvním podání vyjadřoval obsáhle ke znaleckému posudku znalce [jméno], o nějž opřely svoji žalobu žalobkyně a zcela správně namítal, že samotný znalecký posudek o tom, zda zůstavitelka byla schopna či nebyla schopna učinit předmětný právní úkon, nemůže jednoznačně svědčit, přičemž žalovaný měl za to, že bude zřejmě nutné podrobněji tvrdit a zejména prokazovat přítomnost duševní poruchy u zůstavitelky. Zejména pak to, v jakém kontextu zůstavitelka jednala, a tímto směrem mělo být zaměřeno dokazování. 3. V průběhu řízení, které bylo, pokud jde o dokazování, velmi náročné, soud vyslechl navržené svědky tak, aby si získal představu o osobnosti zůstavitelky, event. jejích motivacích a zejména o tom, v jakém se nacházela zdravotním stavu v době, kdy sepisovala předmětnou závěť. Naprosto klíčovým se pro věc ukázalo být to, že v rámci probíhajícího řízení byl vypracován znalecký posudek zdravotním ústavem, v daném případě Všeobecnou fakultní nemocnicí v [obec], zastoupenou ředitelem nemocnice prof. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení], který byl vypracován jako znalecký posudek ústavní a navíc revizní, neboť se vztahoval k dříve vypracovaným znaleckým posudkům znalkyně [příjmení] [příjmení] a znalce [příjmení] [celé jméno znalce]. Závěr znaleckého zkoumání v podobě revizního posudku však vyzněl naprosto jednoznačně, a to tak, že dle odborného názoru znaleckého ústavu [jméno] [příjmení] nebyla schopna díky psychické alteraci (demence, resp. syndrom demence) pochopit obsah, důvod a význam účinného právního úkonu, tedy sepsání závěti dne 6. 9. 2011. Znalecký ústav se ve svém znaleckém posudku obsáhle zaobíral oběma znaleckými posudky, k nimž byl posudkem revizním, přičemž v souhlase byl se znaleckým posudkem MUDr. [příjmení], která rovněž stanovila, že posuzovaná [jméno] [příjmení] nebyla schopna učinit předmětné právní jednání, starou terminologií řečeno právního úkonu, resp. nebyla způsobilá k právnímu úkonu – sepsání závěti. Důležitějším faktem však je to, že v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kde byl rovněž vypracován revizní znalecký posudek znaleckým ústavem, a to Institutem pro postgraduální vzdělávání, a v rámci tohoto znaleckého posudku došel tam ustanovený znalecký ústav k totožným závěrům a sice, že posuzovaná [jméno] [příjmení] nebyla schopna posoudit následky svého jednání pro duševní poruchu a to vedlo soud k jednoznačnému závěru, že z hlediska odborného zde není pochyb o tom, že napadený úkon – sepis závěti byl učiněn osobou, která dle dvou znaleckých ústavů, které vypracovávaly znalecký posudek každý ve své linii, aniž by jeden o druhém věděly, dospěly k témuž závěru, což je poměrně raritní záležitost, neboť málokdy má soud k dispozici takto jednoznačné a z různých zdrojů pocházející odborné závěry. Proto soud, pokud šlo o výslechy svědků, nehodnotí žádný z provedených důkazů a opírá své rozhodnutí pouze a jen o závěry dvou znaleckých posudků, jež byly vypracovány v rámci dvou řízení nezávisle na sobě a dospěly přitom k témuž závěru. Ostatně i z přístupu samotného žalovaného v rámci závěrečného návrhu bylo zřejmé, že ze své pozice nechce sporovat jednoznačné závěry znalců a žalovaný pouze namítal tolik, že provedené dokazování nebylo zbytečné a objasnilo situaci tak, aby bylo možné rozhodnout. Nicméně žalovaný na výsledku sporu nenese žádnou vinu, resp. nebyl to žalovaný, kdo by zavdal příčinu k vzniku sporu. 4. Dále je nutné poukázat na to, že žalobkyně změnily svoji žalobu tak, aby nadále zněla, že se určuje, že žalobkyně jsou dědičkami ze zákona po [jméno] [příjmení], čímž jen vyhověly nárokům, jež judikatura klade na žaloby, kde je předmětem sporu to, jestli zůstavitel by či nebyl způsobilý učinit právní úkon, v nové terminologii, zda zůstavitel byl či nebyl v době sepisování právního jednání svéprávný. Soud usnesením změnu žaloby připustil, neboť do té doby provedené dokazování mohlo být podkladem pro rozhodnutí o změněné žalobě. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 150 o.s.ř., kde soud využil své pravomoci nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť je oprávněná námitka žalovaného, že rozhodnutí soudu spočívalo na odborných znaleckých posudcích, jejichž výsledek žalovaný nemohl nijak předjímat. Soud dodává, že to nebyl skutečně žalovaný, kdo by zavdal příčinu ke vzniku sporu, neboť nemohl nijak ovlivnit, že jej jeho vlastní teta pojala jako závětního dědice a tím v budoucnu způsobila, že došlo k tomuto soudnímu řízení. Soud tedy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. 6. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud šlo o náklady soudního řízení spočívající ve znalečném, v rámci probíhajícího řízení byly vybrány zálohy od účastníků a sice od žalobkyň a) a b) od každé po 5 000 Kč dne [datum], dále zaplatil zálohu za znalecký posudek žalovaný v částce 5 000 Kč dne [datum]. Znalečné znalci [celé jméno znalce] bylo přiznáno v částce 8 750 Kč usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a dále byla témuž znalci přiznáno na znalečném částka 1 585 Kč a to usnesením č.j. [číslo jednací]. Znalkyni [příjmení] [příjmení] bylo přiznáno znalečné v částce 700 Kč a to usnesením č.j. [číslo jednací] Celkem soud přiznal na znalečném částku 66 445 Kč za posudek znalce [příjmení] [celé jméno znalce], znalkyně [příjmení] [příjmení] a znalecký posudek znaleckého ústavu. [příjmení] 76 445 Kč byla vydělena dvěma, což byl při vědomí toho, že každý si nese své náklady sám a žádný z účastníků nemá povinnost nahrazovat náklady řízení druhému z účastníků, znamenalo, že přiznané znalečné se dělilo dvěma a částka 38 222,50 Kč činila základ pro dopočet toho, co má který z účastníků doplatit na znalečném a co nebylo kryto zálohami. Žalobkyně na zálohách zaplatily celkem 25 000 Kč, kterážto částka, když se odečte od 8 222,50 Kč, vychází povinnost nahradit státu částku 13 222,50 Kč. Pokud šlo o žalovaného, žalovaný zaplatil 15 000 Kč a bohužel při rozhodování soud opomněl připočíst k záloze, kterou žalovaný zaplatil, k částce 15 000 Kč ještě 5 000 Kč, takže soud chybně žalovanému určil k zaplacení částku 23 222,50 Kč (35 222,50 – 15 000), ale správně mělo být od uvedené poloviny přiznaného znalečného odečtena částka 20 000 Kč, což by znamenalo, že žalovaný je povinen doplatit 18 222,50 Kč, což je ale v rozhodnutí chybně uvedeno.