29 C 214/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28.1.2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejíž součástí byly i obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům s tím, že žalobce popsal mechanismus, na základě kterého žalovaný přes webové rozhraní požádal o úvěr a uzavřel i předmětnou smlouvu. Dle tvrzení žalobce žalovaný čerpal z úvěrového limitu, který byl sjednán na částku 35 000 Kč, postupně částku 15 000 Kč, kterou měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jeho uživatelského účtu případně emailu splácet a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu a to až do zaplacení celkové dlužné částky, což žalovaný nesplnil. Předmětná pohledávka přešla na žalobce dle jeho tvrzení na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.12.2019, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce tvrdil, že žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení s výpisy uživatelského účtu bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva prostřednictvím prostředku elektronické komunikace (webové rozhraní) o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný celkem vyčerpal částku 15 000 Kč, kterou se zavázal splácet, avšak toto nečinil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva, na základě které na žalobce přešla pohledávka z předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru s tím, že žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaný nesplnil. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný byl v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby dle § 14b adv.tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.).