29 C 260/2021-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 59 293 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 7.9.2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 293 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7.2.2020. Žalobce tvrdil, že úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z listiny lone aplication ve spojení s informací o smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 7.9.2018 smlouva o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 293 Kč, který se zavázal splatit do 7.2.2020, což nesplnil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 20.12.2019. Z historie účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalovaný dluží částku uvedenou v žalobních tvrzeních žalobcem. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalovanému povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaný nesplnil. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce, z čehož je i dovozována aktivní věcná legitimace žalobce ve sporu. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný byl v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 16 166 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 2 372 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby) dle AT, 3 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.).