53 C 141/2015-36 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 532 Kč ve výši 7,50 % ročně od 31. 7. 2012 do zaplacení z titulu kupní smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 19. 12. 2002. Na základě této Smlouvy žalobce prodal žalované spotřební zboží v celkové výši 4 484 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit dobírku na zboží ve výši 452 Kč, kterou dne 9. 1. 2003 uhradil, zbylou část ve výši 4 032 Kč se žalovaná zavázala žalobci uhradit v 12 měsíčních splátkách po 336 Kč, počínaje měsícem leden 2003 a konče měsícem prosinec 2003. Žalovaná převzala zboží na základě přepravního listu dne 9. 1. 2003, kdy byla také uhrazena dobírka ve výši 452 Kč, dne 13. 2. 2012 byla uhrazena první splátka ve výši 336 Kč, dne 13. 2. 2012 byla pak uhrazena částečně i splátka druhá ve výši 164 Kč, zbylou část dohodnuté kupní ceny ve výši 3 532 Kč však již žalovaná neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne 8. 1. 2021 se, ač řádně a včas předvolána, nedostavila. Protože žalobce ani jeho zástupce se na jednání rovněž nedostavili, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 19. 12. 2002 uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalované mobilní telefon NOKIA za celkovou cenu 4 484 Kč. Zaplacení kupní ceny bylo sjednáno tak, že žalovaná zaplatí dobírku ve výši 452 Kč a zbytek kupní ceny bude uhrazen ve splátkách po 336 Kč. K předání došlo dne 19. 12. 2002 4. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, č. j. [spisová značka], ze dne 2. 6. 2015 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, č. j. [spisová značka] ze dne 26. 2. 2020 bylo vzato na vědomí splnění oddlužení a dle bodu IV. insolvenční soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a také na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. 5. Soud věc právně posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, dle kterého z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle ustanovení § 414 odst. 1 zákona č. 140/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenční zákon, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podle odst. 2 se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. V projednávané věci se jedná se o pohledávku, která má být uplatněna v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek osvobozen podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, nelze se zaplacení této pohledávky domáhat u soudu. 6. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, že žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.