12 C 258/2018-70 — Okresní soud v Liberci

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství již přestalo plnit svoji funkci. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to [jméno] [příjmení] [celé jméno manžela], narozená dne [datum]. Manželka je národnosti české, státní příslušnost ČR, manžel je národnosti bulharské, státní příslušnost Bulharské republiky. U obou se jedná o manželství první. Poslední společné bydliště měli manželé v okrese [obec] Dohodu týkající se vypořádání majetkových poměrů účastníci neuzavřeli. Dále manželka uvedla, že manželské a rodinné společenství není vedeno od [datum], kdy se odstěhovala ze společné domácnosti. Došlo k nevratnému rozpadu manželství v důsledku citového odcizení, kdy manželé mají rozdílné povahové vlastnosti a rozdílné představy o společném rodinném a manželském životě. Obnovení manželského soužití zcela vyloučila. Ve své účastnické výpovědi popsala vývoj a rozpad manželství; toto hodnotila do roku 2008 jako docela spokojené, poté začaly neshody, které byly důsledkem manželova chování, který užíval nekontrolovatelně léky a také alkohol, což narušilo manželské soužití. Důvodem odcizení mohlo být i její pracovní vypětí a skutečnost, že manželé spolu trávili málo společného času, neměli prakticky žádné společné zájmy. Ani po narození dcery se vztahy mezi manžely nezměnily, naopak došlo ještě k větší krizi a stav byl takový, že společné soužití mělo negativní vliv na jejich jedinou dceru, proto se manželka ze společné domácnosti odstěhovala a soužití již nebylo obnoveno. 2. Manžel s návrhem nesouhlasil, uvedl, že si dokáže představit obnovení manželského soužití, a to hlavně kvůli dceři, neboť má za to, že dcera by mohla rozvodem manželů trpět. Představa manžela byla taková, že celá rodina bude opět bydlet v jeho bytě, každý bude mít svůj pokoj a budou opět spolu hospodařit, toto ale manželka odmítla. Manžel učinil nesporným, že společná domácnosti není vedena od září 2018 a intimní život mezi manžely neprobíhá od roku 2012. Za hlavní příčinu hádek dle manžela může matka manželky, která u nich v domácnosti často pobývala a narušovala jejich soukromí. 3. Protože manžel je cizí státní příslušník, občan Bulharské republiky, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a použití právního řádu je nutno vycházet z Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Dle čl. 3 daného nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je pak dána § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 4. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce], je zapsáno v knize manželství příslušného matričního úřadu ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana [anonymizováno], pořadové [číslo]. Z manželství se narodila jedna dcera a rozsudkem OS v [obec] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem KS v [obec] – pobočka v Liberci č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o výchově, výživě a úpravě styku otce k nezletilé (rozsudek je v právní moci od 7. 4. 2022). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2. tohoto zákonného ustanovení – přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje i jeho příčiny. 6. V posuzovaném případě z výpovědi účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželství nebylo plně funkční již dávno před tím, než se manželka odstěhovala ze společné domácnosti. Napjatá atmosféra a rozdílné představy o společném rodinném a manželském soužití způsobily citové odcizení manželů a trvalý rozvrat. Soud má za to, že není v zájmu nezletilé dcery [jméno], aby vyrůstala v takovémto výchovném prostředí. Je tedy i v jejím zájmu, aby rodiče soud rozvedl a aby tímto došlo ke zklidnění nejisté rodinné situace. Předpokládá se, že oba rodiče mají zájem na dalším zdravém vývoji své dcery a v rámci svých rodičovských povinností ji každý z nich vytvoří takové zázemí, kde se bude cítit bezpečně a milována. Soud má za to, že stabilní prostředí v daném případě nelze vytvořit ve společné domácnosti, kde jsou vztahy rodičů hluboce rozvráceny. V daném případě tedy nelze aplikovat ustanovení § 755 odst. 2 písm. a/ občanského zákoníku. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, tuto soud spatřuje ve vzájemných dlouhodobých neshodách účastníků, které byly důsledkem odlišných povahových vlastností a odlišného náhledu na společný život (trávení volného času, návštěv rodinných příslušníků) a také na odlišný postoj k výchově dcery. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky rozvodu manželství podle § 755 a 756 občanského zákoníku, soud manželství rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”).