13 C 113/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném [datum] původně domáhala zaplacení částky 6 880 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] za období od [datum] do [datum], kdy žalovaný jako vlastník a provozovatel [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k tomuto vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za výzvu k úhradě příspěvku, odeslanou žalovanému [datum], kdy jeho splatnost nastala [datum], proto od následujícího dne žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] žalobkyně svůj nárok rozšířila o dlužný příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] ke stejnému vozidlu za období od [datum] do [datum] ve výši 7 912 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 5 332 Kč, úhradu dvou poplatků za výzvy k úhradě příspěvků odeslané dne [datum] a [datum] po 300 Kč, a dále i o úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 212 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 5 632 Kč od [datum] do zaplacení. Tato změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, zásilky nepřebíral, a v řízení zůstal zcela pasivní. Soud proto provedl důkazy navržené a předložení žalobkyní k jeho pasivní legitimaci, neboť nárok ani základ nebyl žalovaným uznán, rovněž pak vzhledem ke své pasivitě neučinil ani žádná tvrzení uvedené žalobkyní nespornými, a legitimace aktivní na straně žalobkyně plyne přímo ze zákona. Konstrukce tvrzená žalobkyní již v žalobě, tj. že v rozhodném období byl vlastníkem vozidla žalovaný, a proto bylo jeho povinností zaplatit v případě absence povinného pojištění příspěvek do garančního fondu, je správná, tvrzenou skutečnost je však třeba prokázat. 4. V samotné žalobě žalobkyně k vlastnictví vozidla žádný důkaz neoznačila, stejně tak v rozšíření žaloby, kde se soustředila důkazně jen na prokazování toho, že zasílala výzvu k úhradě a zaplacení upomínala. Poté, co byla zdejším soudem vyzvána, aby k vlastnictví vozidla v rozhodné době, a dalším skutečnostem, navrhla a předložila důkaz, doplnila žalobkyně, že zákonným postupem zjistila jednak to, že vozidlo je evidováno v registru jako provozované, jakož i další údaje k němu, a to formou tzv. elektronické datové věty, kdy oslovila i osobu, která byla vedena v centrálním registru vozidel. Tuto žalobkyně kontaktovala, ale protože tato osoba předložila čestné prohlášení, podle kterého má žalobkyně za prokázané, že vůči této osobě nárok nevznikl, neboť vozidlo v [číslo] prodala žalovanému, obesílala výzvami, a žaluje, právě jeho. Současně čestné prohlášení prodávajícího navrhla k důkazu, a rovněž výpis z registru vozidel, pokud jej soud považuje za nezbytný, dále pak snímky obrazovky z aplikace [anonymizováno], se kterou pracuje. 5. Z těchto snímků vyplývá mj. to, že žalovaný měl být zjištěn jako povinná osoba-vlastník a provozovatel vozidla uvedeného shora, a to od [datum]. Tento údaj je pak obsažen ke všem třem číslům případů, které má žalobkyně evidovány a výpisem ze své databáze dokládala, pro každé období, které žaluje zvlášť, [číslo]. Ke všem těmto případům je v poznámce uvedeno, že žalovaný je vlastníkem, tento údaj je platný a ověřený, čím a jak konkrétně však zjistit nelze. Ze zprávy podané registrem vozidel dne [datum] bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel vozidla rg. zn. [anonymizováno] [číslo], však byla v období od [datum] do [datum] společnost [právnická osoba], která takto byla zapsána od [datum] do [datum], a jde o data přímo z centrálního registru vozidel. Z čestného prohlášení, které předložila žalobkyně v částečně zakryté podobě, pak bylo dále zjištěno, že prohlášení činí [jméno] [příjmení], který v něm prohlašuje, že výše specifikovaný automobil prodal„ dne [číslo]“ (kdy však vlastníkem měla být [právnická osoba]) žalovanému, a že u prodeje byli tři svědci, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], manželka prodávajícího, a [jméno] [příjmení], prodávající sám (tedy těžko svědek), kdy u jejich jmen jsou připojeny podpisy. Listinu všichni tři podle doložky [anonymizováno] s. p. podepsali, prodávající [datum] a ostatní pak [datum]. Jak celá tato listina vypadá v originále, si s ohledem na úpravu, v jaké byla žalobkyní předložena, nelze úplně představit. Pokračuje dále i textem bez vlastnoručního podpisu, kde [jméno] [příjmení] (natištěno, podpis nepřipojen) ještě píše, že auto prodal za 12 000 Kč v nepojízdném stavu bez technické kontroly na náhradní díly, a to se všemi doklady i plnou mocí pro přepis, ke kterému nedošlo. Zda tento text skutečně patřil do prohlášení, či nikoliv, také není zcela zřejmé. 6. V každém případě však žalobkyně tvrdila, že v registru vozidel měl být za rozhodné období evidován jako vlastník a provozovatel [jméno] [příjmení], toto je však v rozporu s poskytnutou zprávou z [anonymizováno]. Podle ní mělo být vozidlo společnosti [právnická osoba], na kterou bylo zapsáno již v dubnu [rok], a tento zápis byl změněn až [datum]. [jméno] [příjmení] pak měl být dle žalobkyně tím, kdo na základě zápisu v registru a z toho plynoucí domněnky, že jím je, by byl povinen žalovaný příspěvek hradit. Tím, že vytvořil čestné prohlášení, které žalobkyni předložil, se tohoto rizika měl zbavit. Proč sepisoval prohlášení a nepředložil kupní smlouvu není zřejmé. To, že mělo dojít k prodeji vozu v [číslo], pak nesouhlasí nejen s výše uvedenými údaji o vlastnictví vozidla z oficiální evidence, ale ani s předloženou evidencí samotné žalobkyně, která měla zjistit a ověřit, že žalovaný se měl stát vlastníkem vozu již od [datum]. Shrnuto, nesouhlasí nic s ničím, kdy nelze přehlédnout, že čestné prohlášení, i když je skutečně dotyčným podepsáno, není činěno, narozdíl od svědecké výpovědi, po odpovídajícím poučení o následcích křivé výpovědi, a jeho vypovídací hodnota je tak sama o sobě, zejm. vzhledem k tomu, že jinak by byl ten, kdo je činí sám žalovaným v tomto sporu, mizivá. Kromě toho jde o soukromou listinu, kde není v tomto případě pochybnost o jejím původci, ale jejím obsahem (a tedy tím, co z ní lze zjistit) je, že pan [příjmení] prohlašuje, že vozidlo prodal, nikoliv to, že k takovému právnímu jednání skutečně došlo. Za situace, kdy byly zjištěny i všechny výše uvedené ostatní nesoulady o tom, kdo a od kdy měl být vůbec vlastníkem vozu, nelze učinit z toho, co žalobkyně předložila, jednoznačný závěr o tom, že právě žalovaný byl skutečným vlastníkem předmětného vozidla v rozhodné době, neboť soud hodnotí nejen každý důkaz jednotlivě, ale i všechny ve vzájemné souvislosti. 7. Sama žalobkyně na to byla předem a nad rámec povinností soudu výslovně upozorněna, přesto se k nařízenému jednání, kde by ji soud poučil a vyzval k doplnění, nedostavila, a ani neučinila další návrhy na provedení dokazování. Přitom jí nic nebránilo, aby osoby, které měly o prodeji vědět či ho realizovat, navrhla jako svědky k výslechu. Za situace, kdy se k jednání nedostavil ani žalovaný, a nárok neuznal, či neulehčil žalobkyni v unášení jejích procesních břemen tím, že by učinil rozhodné skutečnosti nespornými, se tak žalobkyně dostala do situace, kdy neprokázala do skončení prvního jednání, kdy končí v důsledku tzv. zákonné koncentrace řízení možnost tvrdit další skutečnosti a navrhovat další důkazy, že skutečně žalovaný je pasivně legitimovaný v tomto sporu. I na to soud předem, po obecné žádosti žalobkyně o případné odročení za účelem výzvy dle § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), která se však činí výlučně u jednání, nad rámec svých povinností předem upozornil. 8. Žalobě tak nemohlo být vyhověno, neboť žalobkyně neprokázala ve smyslu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), že právě žalovaný byl skutečně v rozhodné době vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, z čehož základ nároku plyne, a nelze ho založit jen výzvou k úhradě příspěvku, pokud by o vlastníka či provozovatele nešlo. Nárok nevzniká tím, že je obeslán kdokoliv, a to ani v případě, že dotyčná osoba na výzvu nijak nereaguje. Příspěvek je totiž povinen dle citovaného ustanovení uhradit jen vlastník či jeho provozovatel. Bylo proto bez významu, že žalobkyně k důkazu navrhovala tyto výzvy, a doklady o jejich doručování, neboť toto by bez prokázání vlastnictví či provozování nemohlo na věci nic změnit. Tyto další důkazy tak soud jako nehospodárné již neprováděl, když nebyl prokázán první předpoklad pro úspěch žaloby, a tedy právě pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení. 9. V řízení byl s ohledem na výsledek úspěšný žalovaný, který by tak měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů. jelikož mu v řízení žádné nevznikly, nebyly nikomu přiznány.