13 C 203/2022-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala úhrady dlužného vyúčtování z dodávky elektřiny do odběrného místa [obec a číslo], [obec] s tím, že jde o pohledávku původně její právní předchůdkyně [právnická osoba], od které ji nabyla postoupením dle smlouvy z [datum]. 2. Konkrétně nárokovala nedoplatek ve výši 12 108 Kč z vyúčtování provedeného fakturou [číslo] za období od [datum] do [datum], splatnou [datum], ode dne následujícího po splatnosti faktury pak žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Tedy ani nemohl nárok uznat, ani učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupce žalobkyně se ze všech tří po sobě nařízených jednání omluvil. 4. Soud provedl důkaz smlouvou na sdružené služby dodávky elektřiny, ze které zjistil, že ji žalovaný podepsal dne [datum] na shora uvedené odběrné místo, kam si tak sjednal dodávku elektřiny. Z faktury [číslo] bylo dále zjištěno, že za tvrzené období byl vyúčtován nedoplatek v žalované výši, kdy z faktury však vyplývá jen to, že toto vyúčtování bylo sepsáno, proti podpisu však předáno nebylo, ani jinak z něho neplyne, že by se dostalo do dispozice žalovaného. Toto pak nelze dovodit ani z dalších předložených listin žalobkyní, které navrhla k důkazu, kdy oznámení o postoupení pohledávky z [datum] bylo dle textu zasláno bez příloh, a stejně tak předžalobní výzva z téhož dne, ani těmito tak nebylo možné prokázat (ve spojení s dalším), že by se vyúčtování dostalo do dispozice žalovaného. 5. Tvrzený vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o. z. a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. 6. Aby mohla žalobkyně v řízení uspět, musela by prokázat nejen, že žalovaný měl uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny, což se jí v řízení podařilo, ale i to, že žalovanému tato dodávka byla řádně vyúčtována, a že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 70/2016 Sb. (v té době účinné) dostalo do dispozice žalovaného. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži. 7. Ani sama žaloba nemůže nedostatek doručení vyúčtování zhojit, neboť sama potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. I když je judikaturou vnímána jako kvalifikovaná výzva k plnění, v případě vyúčtování nestačí sama výzva, ale musí být doručeno skutečně vyúčtování obsahující všechny stanovené náležitosti. Bez možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním nemůže nastat splatnost nedoplatku, a je na žalobkyni, aby pro případ sporu postupovala průkazným způsobem, jinak nese rizika z toho plynoucí. 8. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že by vyúčtování, ze kterého v řízení nárokuje nedoplatek, bylo skutečně splatné, tj. že by se alespoň do doby rozhodnutí v této věci dostalo do dispozice žalovaného, nemohl jí být nedoplatek přiznán. 9. Poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro její absenci u jednání nebylo možné, kdy jde o poučení poskytování pouze při jednání a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. Za stavu řízení, který takto nastal, tak bylo i bezpředmětné zabývat se legitimací aktivní a provádět důkazy k tomu, že pohledávky, u nichž nebyla prokázána platnost, či vůbec jejich existence, přešly na žalobkyni, když přiznány by nemohly být vůbec a nikomu. Další dokazování tak soud již jako nadbytečné neprováděl, když by na věci nemohlo nic změnit, a žalobu v celém rozsahu zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšný byl v tomto případě žalovaný, kterému však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků nárok.