13 C 207/2022-11 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení o dlužnou část nedoplatku z vyúčtování dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum] ve výši 5 651,32 Kč. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky do odběrného místa [anonymizováno] [číslo] v [obec], kam elektřinu v uvedeném období dodávala. Vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 6 073,25 Kč, kdy toto provedla žalobkyně fakturou [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum]. Žalovaný však uhradil pouze 421,93 Kč, čímž se dluh snížil na žalovanou částku, a kdy v návaznosti na ni žalobkyně nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. K důkazu byla navržena výše uvedená smlouva, ze které soud zjistil, že ji žalovaný podepsal [datum], a kterou byla sjednána dodávka elektřiny do tvrzeného odběrného místa. Její vyúčtování za žalované období provedla žalobkyně fakturou [číslo] jejíž splatnost je uvedena [datum], vyúčtování skončilo nedoplatkem 6 073,25 Kč. Ke tvrzené úhradě, která měla proběhnout, a z níž by bylo možné případně učinit závěr, resp. dokladu o ní, že žalovaný měl vyúčtování k dispozici, žalobkyně žádný důkaz nenavrhla ani nepředložila. Faktura pak byla přílohou předžalobní výzvy z [datum], kterou soud rovněž provedl důkaz, k ní však žalobkyně navrhovala k důkazu jen doklad o odeslání, nikoliv k výsledku tohoto doručovacího procesu (například výpis ze sledování online pošty), ze kterého tak nelze zjistit, kdy a zda vůbec se zásilka skutečně dostala do dispozice žalovaného. Proto důkaz touto listinou, která by nemohla na věci nic změnit, soud ani neprováděl, jiné důkazy pak navrženy nebyly. 3. Tvrzený vztah mezi právní žalobkyní a žalovaným se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. o. z., a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. 4. Aby mohla žalobkyně v řízení uspět, musela by prokázat nejen, že žalovaný měl uzavřenu smlouvu na dodávku elektřiny, což se jí v řízení podařilo, ale i to, že žalovanému dodávka byla řádně vyúčtována, a že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 70/2016 Sb., která je v rozhodné době upravovala, dostalo do dispozice žalovaného. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži. 5. Ani sama žaloba nemůže nedostatek doručení vyúčtování zhojit, neboť sama potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. I když je judikaturou vnímána jako kvalifikovaná výzva k plnění, v případě vyúčtování nestačí sama výzva, ale musí být doručeno skutečně vyúčtování obsahující všechny stanovené náležitosti. Bez možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním nemůže nastat splatnost nedoplatku, a je na žalobkyni, aby pro případ sporu postupovala průkazným způsobem, jinak nese rizika z toho plynoucí. 6. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že by vyúčtování, ze kterého v řízení nárokuje nedoplatek, bylo skutečně splatné, tj. že by se alespoň do doby rozhodnutí v této věci dostalo do dispozice žalovaného, nemohl jí být nedoplatek, a tedy ani jeho příslušenství, přiznán. Poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro její absenci u jednání nebylo možné, kdy jde o poučení poskytování pouze při jednání a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšná byla v tomto případě žalovaná strana, které však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků nárok.