13 C 26/2022-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne 23. 10. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zahájila řízení, kde se domáhala částky z vyúčtování elektřiny ve výši 3 082 Kč s tím, že jde o fakturu splatnou dne 21. 5. 2019 ze smlouvy, kterou měla uzavřít její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] na dodávku služeb – elektrické energie/plynu se žalovaným, jejíž pohledávky nabyla postoupením dle smlouvy ze dne 23. 7. 2019. 2. Pokud jde o vylíčení, za co je konkrétně částka nárokována, tak jediné, co žalobkyně uvedla, je to, že žalovanému byly pravidelně vystavovány faktury za poskytnuté služby dle smlouvy. Ohledně faktury za vyúčtování elektřiny žalobkyně netvrdila ani období, za které byla elektřina vyúčtována, ani odběrné místo, kam mu byla elektřina dodávána. Stejně tak neuvedla, kdy se vyúčtování dostalo do dispozice žalovaného, a kdy tedy měla nastat splatnost nedoplatku na základě možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním. Irelevantní za tohoto stavu jsou pak tvrzení, že nebylo reklamováno, žalovaný tedy dluh nesporuje. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, nemohl tedy nárok žalobkyně uznat, pokud by o něm věděl více, než soud. Bylo tedy na žalobkyni, aby alespoň při nařízeném jednání splnila svá procesní břemena, a dotvrdila pro věc skutkové okolnosti, které by pak následně mohly být prokazovány, kdy tyto povinnosti má podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 4. Pokud jde o dodávku elektřiny a její vyúčtování, pak nárok vychází obecně z kupní smlouvy podle § 2079 a násl. o. z., a ze speciálních předpisů, především zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje dodavatel zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. 5. Současně však tyto dodávky musí být za konkrétní období řádně vyúčtovány, a je nezbytné, aby se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 210/2011 Sb., od 1. 7. 2016 pak vyhl. č. 70/2016 Sb. dostalo do dispozice žalovaného. Jen tímto způsobem může pohledávka, kterou je žalovaný povinen uhradit, vzniknout. 6. Žalobkyně však, jak je uvedeno výše, netvrdila ani to, za jaké období nedoplatek vznikl a v jakém odběrném místě, ani nic bližšího o tom, kdy byl vyúčtován a kdy, a zda tedy vůbec, se dostal do dispozice žalovaného, bez ohledu na to, zda se on sám s ním seznámil (což pokud by neučinil, jde pak již k jeho tíži). 7. K uplatněnému nároku tak nebyla k dispozici základní skutková tvrzení, a nebylo tedy ani k čemu provádět dokazování. Žalobkyně se pak mýlí, pokud v omluvě dovozuje, že z pouhé nečinnosti žalovaného v řízení plyne nespornost jejích nároků. Sama nečinnost, pokud nepředcházelo doručení kvalifikované výzvy k vyjádření, není nejen uznáním nároků, ale ani učiněním nároků nespornými. Žaloba byla proto zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení. 8. Pro úplnost pak soud uvádí, že pokud se žalobkyně k jednání nedostaví, riskuje, že pokud jí uplatněné nároky žalovaná strana neuzná, že nebude soudem ani dodatečně poučena o tom, co je potřeba v řízení dotvrdit, či donavrhnout, když tato poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se udělují toliko při jednání přítomným účastníkům. Neúčast pak jde k tíži každého nepřítomného. Odročovat za tím účelem nelze, ani pokud se dostaví druhá strana a brání se, ani pokud se nedostaví. S koncem prvního jednání ve věci nastává tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již není možno nic nového ani tvrdit ani navrhovat. Kromě toho, že by mělo být zásadně při prvním jednání rozhodnuto, by s ohledem na zákaz novot, postrádalo odročení jakýkoliv smysl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Plně úspěšný byl v tomto případě žalovaný, kterému však žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků nárok.