13 C 330/2021-28 — Okresní soud v Liberci

Žalobkyně dne 11. 8. 2021 zahájila řízení o smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení žalovanému pronajatého zařízení, konkrétně set-top boxu/CA sériové číslo [anonymizováno] a dále o smluvní pokutu výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty [číslo] které proti podpisu dne 2. 8. 2019 od žalobkyně žalovaný převzal v souvislosti s uzavíranou smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Tvrdila, že na základě smlouvy poskytovala službu televizního vysílání prostřednictvím satelitu do 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Jak konkrétně se tak stalo, žalobkyně netvrdila. Podle článku 4.4 zvláštních podmínek pro službu kombinované televize měl povinnost žalovaný žalobkyni pronajatá zařízení vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy. Porušením této povinnosti vznikl žalobkyni nárok na uvedenou smluvní pokutu, k jejímuž zaplacení byl žalovaný vyzván žalobkyní i právním zástupcem, ale marně. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok, pro jehož vznik bylo podmínkou, aby uplynula tvrzená lhůta pro vrácení zařízení a karty, poté co dojde k ukončení smlouvy. V žalobě sice uvedla, že smlouva byla ukončena 31. 3. 2020, ale jak konkrétně k tomu došlo, zda např. dohodou, či výpovědí nebo odstoupením, a kdy se případné jednostranné jednání dostalo do dispozice druhé strany, kdy nastaly jeho účinky atp., již tvrzeno nebylo, a k této naprosto základní skutečnosti, aby mohla v řízení uspět, nebyl označen ani žádný důkaz. Za těchto okolností nemůže být žalobkyně úspěšná s nárokem na pokutu za porušení povinnosti je vrátit podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když jak i sama tvrdí, jde o pokutu za to, že nebylo vráceno zařízení po ukončení smlouvy. Jestliže nenavrhla žádný důkaz, kterým by prokázala, kdy a zda tedy vůbec do doby rozhodnutí soudu smlouva skončila, aby počala plynout lhůta pro vrácení zařízení, a mohlo vůbec dojít k porušení povinnosti zařízení vrátit, není možné žalobě vyhovět. Soud proto žalobu zamítl již pro neunesení břemene tvrzení, kdy označené důkazy neprováděl, neboť by na výsledku nemohly ničeho změnit, pokud k jedné z naprosto základních skutečností nebyla uvedena žádná tvrzení a vůbec důkazy označeny a žalobkyně se k jednání nedostavila. Stejně tak odročení by na věci nic nezměnilo, když s koncem prvního jednání se uzavírá oběma, a to i nepřítomným stranám možnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat k nim důkazy. Pokud se žalobkyně domáhala poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), toto se uděluje při jednání, kterého se sama rozhodla neúčastnit, čímž se výhody poučení vzdala. S jeho koncem pak nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již ani uvádět novoty a činit další návrhy nemohla, odročování tedy nemá žádný smysl. V řízení byl úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly, proto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nebyly nikomu přiznány.