13 C 365/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 25. 1. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala úhrady dlužných vyúčtování a smluvních poplatků za upomínky s tím, že jde o pohledávky původně její právní předchůdkyně [právnická osoba], vyplývající ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, obě ze dne 19. 9. 2017, od které je nabyla postoupením. 2. Tvrdila, že žalovaný nezaplatil nedoplatek ve výši 2 335 Kč z vyúčtování elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo] v [obec] za období od 27. 9. 2017 do 22. 2. 2018 provedeného fakturou [číslo] splatnou 20. 3. 2018. Za navazující období od 23. 2. 2018 do 23. 10. 2018 nárokovala za spotřebu elektřiny vyúčtovanou pod [číslo] dlužnou částku 2 857 Kč se splatností 20. 11. 2018. 3. Pro stejné odběrné místo byly sjednány i dodávky plynu, kdy za období od 19. 10. 2017 do 2. 7. 2018 byl odebraný plyn žalovanému vyúčtován ve výši 4 681 Kč pod [číslo] se splatností dne 20. 8. 2018. Za navazující období od 3. 7. 2018 do 9. 1. 2019 pak byla vyúčtována pod [číslo] částka nedoplatku 1 076 Kč, která byla splatná dne 4. 2. 2019, kdy ani za plyn nebylo uhrazeno. 4. Žalobkyně dále nárokovala smluvní poplatek po 95 Kč jako paušální náklad spojený se zasíláním výzev k úhradě měsíčních zálohových plateb, s jejichž úhradou se žalovaný dostal do prodlení, kdy částky jsou ve fakturách označeny jako smluvní pokuty, obsahově se však jedná o poplatky. Za neuhrazené zálohy elektřiny, které však konkrétně neuvedla a netvrdila nic v tom směru, kdy kolik a podle čeho byl žalovaný povinen hradit, a nehradil, nárokovala za jednu učiněnou výzvu 95Kč, za dlužné zálohy plynu pak výzva dvě, nicméně ani zde o samotných zálohách nic netvrdila. 5. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur pak žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení. 6. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Tedy ani nemohl nároky uznat, ani učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud tak ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, když právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. 7. Soud provedl důkaz smlouvou na sdružené služby dodávky elektřiny navržený žalobkyní, ze které zjistil, že ji žalovaný podepsal dne 19. 9. 2017 na shora uvedené odběrné místo, které bylo zároveň shodné i s uvedenou korespondenční adresou, kam byla sjednána dodávka elektřiny. Stejného dne byla rovněž stranami podepsána i smlouva na sdružené služby dodávky plynu, pro shodné odběrné místo jako v případě dodávky elektřiny, avšak s korespondenční adresou dle trvalého pobytu žalovaného. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že za tvrzené období byl vyúčtován nedoplatek elektřiny ve výši 2 335 Kč. Ve faktuře [číslo] za navazující období pak byl vyúčtován nedoplatek elektřiny ve výši 2 857 Kč. Z faktury [číslo] byla zjištěna za tvrzené období vyúčtovaná částka nedoplatku plynu 4 681 Kč. A rovněž i z faktury [číslo] byly zjištěny shodné údaje, které žalobkyně tvrdila v návrhu, a tedy, že za tvrzené období byla vyúčtována částka nedoplatku plynu 1 076 Kč. Ze všech jako důkazy provedených faktur však vyplývá jen to, že vyúčtování byla sepsána, proti podpisu však předána nebyla, ani jinak z nich neplyne, že by se dostaly do dispozice žalovaného. 8. Toto pak nelze dovodit ani z dalších předložených listin žalobkyní, kdy dvě oznámení o postoupení pohledávky z 2. 12. 2020, byla dle jejich textu zaslána bez příloh, a stejně tak dvě předžalobní výzvy z téhož dne, a tedy k nim dlužná vyúčtování nebyla připojena. Ani těmito tak nebylo možné prokázat, že by se vyúčtování dostala do dispozice žalovaného. 9. Tvrzený vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. Smlouva o dodávce plynu je upravena v § 72 zákona, dle kterého se jí zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. V rámci smluvní volnosti pak stran mohou ujednat i případně další služby, např. zpoplatněné výzvy (§ 1746 odst. 2 o. z). 10. Aby mohla žalobkyně v řízení uspět, musela by prokázat nejen, že žalovaný měl uzavřeny tvrzené smlouvy na sdružené dodávky, což se jí v řízení podařilo, ale i to, že žalovanému tyto dodávky byly řádně vyúčtovány, a že se vyúčtování se všemi náležitostmi stanovenými vyhl. č. 70/2016 Sb. dostala do dispozice žalovaného. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži. 11. Ani sama žaloba nemůže nedostatek doručení vyúčtování zhojit, neboť sama potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. I když je judikaturou vnímána jako kvalifikovaná výzva k plnění, v případě vyúčtování nestačí sama výzva, ale musí být doručeno skutečně vyúčtování obsahující všechny stanovené náležitosti. Bez možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním nemůže nastat splatnost nedoplatku, a je na žalobkyni, aby pro případ sporu postupovala průkazným způsobem, jinak nese rizika z toho plynoucí. 12. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala, že by vyúčtování, ze kterých v řízení nárokuje nedoplatky, byly skutečně splatné, tj. že by se alespoň do doby rozhodnutí v této věci dostaly do dispozice žalovaného, nemohly jí být nedoplatky přiznány. 13. Pokud žalobkyně nárokovala poplatky vzniklé se zasíláním výzev k úhradě měsíčních zálohových plateb, pak zde neunesla žalobkyně ani břemeno tvrzení. O tom, jaké konkrétní platby a na základě čeho měl a kdy žalovaný uhradit, a musely být tedy upomínány, netvrdila vůbec nic, stejně jako o tom, kdy byly výzvy odeslány, když poplatky měly náležet právě za zaslání (jinak by ostatně ani nemohly mít žádný smysl). Nemělo tak ani smysl zabývat se dále tím, zda jde tedy o poplatky nebo paušální náklady, a zda skutečně byly ujednány, či jaký by měly mít tyto nároky základ. 14. Poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro její absenci u jednání nebylo možné, kdy jde o poučení poskytované pouze při jednání a jde k tíži účastníka, pokud se rozhodne jednání neúčastnit. Za stavu řízení, který takto nastal, tak bylo i bezpředmětné zabývat se postoupením pohledávek a provádět důkazy k tomu, že pohledávky, u nichž nebyla prokázána platnost, či vůbec jejich existence, přešly na žalobkyni, když přiznány by nemohly být vůbec a nikomu. Další dokazování soud již jako nadbytečné neprováděl, když by na věci nemohlo nic změnit, a žalobu v celém rozsahu zamítl. 15. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné nevznikly.