13 C 405/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 11. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně částku ve výši 1 548 Kč s tím, že dle podání, kterým odstraňovala žalobkyně vady žaloby, se nejedná o dlužné pojistné, ale o zápornou kapitálovou hodnotu smlouvy, kterou nárokuje v případě, že její hodnota je nižší než dlužné pojistné ze smlouvy. 2. Smlouva měla být dle žalobkyně uzavřena pod [číslo] na základě nabídky [číslo] která byla učiněna 10. 9. 2019, aniž by žalobkyně uvedla, kdo komu nabídku s návrhem na uzavření smlouvy učinil. Netvrdila rovněž, v jaké lhůtě a jak měla být nabídka přijata, jen že uzavření smlouvy bylo žalované potvrzeno písemně zasláním pojistky. 3. Kromě záporné hodnoty smlouvy nárokovala žalobkyně ještě 350 Kč za náklady spojené s ukončením pojistné smlouvy pro neplacení, a dále pak kapitalizovaný zákonný úrok ve výši dalších 122 Kč. 4. V prvé řadě absentovala rozhodná tvrzení ke kontrakčnímu procesu, která by byla v řízení prokazována, a z nichž by bylo možné dovodit existenci pojistné smlouvy. Pojistnou smlouvu lze uzavřít i přijetím nabídky ve lhůtách stanovených v odst. 1 § 2759 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nebo včasným zaplacením pojistného, rozhodné skutečnosti ovšem musí být v prvé řadě tvrzeny a v řízení prokázány dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně neuvedla, kdo učinil nabídku a jakou lhůtu stanovil pro její přijetí a jakým způsobem mohla být přijata nabídka, aby toto vše vedlo k uzavření smlouvy, čímž tak absentují pro věc základní tvrzení, bez nichž a jejich následného prokázání, nelze dovodit vznik smlouvy, ze které by měly plynout ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. žalobou uplatněné nároky. 5. Za situace, kdy se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ani poučena a vyzvána k doplnění, a nemohlo být ani odročováno za tímto účelem, neboť s koncem prvního jednání ve věci nastala i zákonná koncentrace řízení a nově by již žalobkyně ani uvádět dříve známé skutečnosti a navrhovat další důkazy nemohla. Kromě toho, že soud má zásadně rozhodovat již při prvním jednání a postupovat v řízení hospodárně, zákonná koncentrace neumožňuje, aby účastníci opožděně řešili základní náležitosti. Rozhodnutí neúčastnit se jednání pak jde k jejich tíži, kdy se tímto výhody poučení i přes právní zastoupení jinak udělovaného vzdávají. 6. Nebylo tak již ani třeba zabývat se absencí i těch tvrzení, na základě čeho konkrétně měla žalovaná povinnost hradit zápornou kapitálovou hodnotu a dalšími údaji o ní, neboť to není totéž co pojistné, ke kterému se standardně účastníci zavazují pojistnou smlouvu. Za situace, kdy žalobkyně výslovně uvádí, že nenárokuje dlužné pojistné, jde o jiný nárok, při tom však i sama žaloba byla primárně odůvodňována povinností hradit sjednané pojistné. A k další jiné povinnosti tvrzeno nebylo nic s výjimkou toho, že hodnota je nižším nárokem a proto by měla mít přednost. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, resp. netvrdila ani v dostatečném rozsahu skutečnosti, které by jí umožnily prokázat existenci samotné pojistné smlouvy, natož pak tedy, čím podle ní byli účastníci zavázáni, nebylo možné z ní přiznat žádné nároky, a žaloba musela být zamítnuta. 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.