13 C 472/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 19. 7. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně dlužné školné ze smlouvy uzavřené dne [datum] pod [číslo] [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] s. r. o. ve výši 2 241 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 571 Kč ode dne 26. 10. 2017 a z částky 1 670 Kč ode dne 26. 11. 2017 vždy do zaplacení, a dále smluvní pokutu ve výši 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 25. 11. 2018 do zaplacení. 2. Tvrdila, že žalovaný byl přijat dne [datum] na výše uvedené škole ke studiu v oboru kuchař/číšník od 1. 9. 2017, a smlouvou bylo sjednáno mezi školou a žalovaným školné 12 000 Kč ročně za započatý rok, jakož i smluvní úrok z prodlení v žalované výši. Dohodou z 30. 5. 2017 byly sjednány splátky školného, kdy počínaje 25. 6. 2017 se žalovaný zavázal hradit 1 666 Kč, poslední splátku pak 1 670 Kč. Pohledávku nabyla od předchozí věřitelky žalobkyně dle rámcové smlouvy o postoupení ze dne 22. 2. 2018 ve spojení s přílohou ze dne 2. 12. 2019. Ke smluvní pokutě se pak žalovaný zavázal v dohodě o splátkách, kdy za prodlení delší 14 dnů měl povinnost zaplatit 500 Kč, za prodlení delší 30 dnů pak dalších 1 000 Kč a za prodlení přes 90 dnů ještě 5 000 Kč. K výzvám neuhradil, a to ani v poskytnuté lhůtě do 24. 11. 2018. 3. Skutkově soud dospěl k závěru, že žalovaný byl dne 24. 4. 2017 přijat ke vzdělávání u tvrzené právní předchůdkyně žalobkyně. V tento den pak nikoliv žalovaný, ale [jméno] [příjmení] s tím, že je jeho zákonným zástupcem, uzavřela smlouvu o vzdělávání [číslo] kterou měl být zavázán žalovaný k platbě školného 12 000 Kč za školní rok, se splatností 31. 5. 2017, a pak každý další 31. květen, a to aniž by ze smlouvy vyplývalo, že se k platbám zavazuje i matka žalovaného přímo, anebo že na ně alespoň žalovanému, v té době nezletilému, poskytne prostředky. Kromě školného měl být povinen v případě prodlení žalovaný hradit ještě i smluvní úrok z prodlení, a to ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně. Že sám žalovaný prostředky na úhradu školného neměl, je patrné z dohody o úhradě dluhu ve splátkách, kterou rovněž [jméno] [příjmení] jeho jménem podepsala, a to vzápětí, již dne 30. 5. 2017, kdy opět zavazovala jen žalovaného, sama žádnou povinnost dle textu dohody nepřebírala, a kde podepsala i výše tvrzenou smluvní pokutu. Z žádného z dokumentů pak neplyne, že by žalovaný sám vůbec o školném, a že studium není zdarma, věděl. Dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek podepsala dne 22. 2. 2018 žalobkyně se [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] s. r. o. smlouvu, podle které na ni měly přejít pohledávky s příslušenstvím dle příloh, které ale nebyly předloženy. Z dopisu původní věřitelky z 2. 12. 2019, který byl adresován žalovanému, a kterým mu oznamovala postoupení, vyplývá, že postoupila pohledávku ve výši 2 241 Kč na dlužném školném s úroky, o smluvní pokutě uvedeno nic nebylo. Ještě původní věřitelka sepsala žalovanému jako studentovi na dvě adresy výzva k úhradě datovanou 14. 11. 2018, kdy a zda vůbec se dostala do dispozice žalovaného, nevyplynulo ani z ní, ani z ničeho jiného. Výzva advokátky pak byla sepsána dne 7. 7. 2021, adresována je do sídla úřadu, ohlašovny, kde má žalovaný již z dob dětství, trvalý pobyt. 4. Žalobkyně uplatnila čistě smluvní nároky, které měl žalovaný převzít, a které jí měly být postoupeny. Tj. musela, aby v řízení uspěla, prokázat, že k jejich sjednání se žalovaným došlo, a že je postoupením dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nabyla. Pohledávku může věřitel dle tohoto ustanovení postoupit smlouvou i bez souhlasu dlužníka jiné osobě, postupník ji pak nabývá podle § 1880 odst. 1 o. z. spolu s jejím příslušenstvím, tj. s úroky, a s ní spojená práva, včetně jejího zajištění, kdy ale i toto může být dohodou stran modifikováno a záleží na tom, co si strany ujednaly. Žalobkyně předložila jen rámcovou smlouvu, ze které nelze dovodit vůbec, zda pohledávku a co vše s ní, nabyla. Jediné, z čeho bylo možno vycházet, bylo oznámení původní věřitelky, kde ale žalovanému sděluje výslovně, že postoupeno bylo školné a zcela konkrétně uvedené úroky, zatímco o smluvní pokutě zde není ani zmínka. Za tohoto stavu nebylo prokázáno (postaveno najisto), že byla skutečně postoupena i smluvní pokuta, a žalobkyně, která tak ohledně ní neunesla svou aktivní legitimaci k vedení tohoto řízení, se jednání nezúčastnila, soud ji tedy nemohl vyzvat k doplnění, ani poučit. Již jen z tohoto důvodu, za nastalých pochybností a absence důkazů, nebylo možné žalobě vyhovět co do částky 6 500 Kč s příslušenstvím. 5. I pro smluvní pokutu pak ale platí i to, co pro samotné školné a jeho příslušenství, kdy závazek sjednávala [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaný, a v řízení nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by tato právní jednání byla schválena opatrovnickým soudem za tehdy nezletilého žalovaného, kterého měla zákonná zástupkyně zavázat. Do 30. 6. 2021 platilo podle § 898 o. z., že k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte, pokud se nejedná o běžnou záležitost nebo sice výjimečnou záležitost, ale zanedbatelné majetkové hodnoty, potřebují jeho rodiče souhlas soudu. Zejména bylo i výslovně zmíněno, že jde o jednání, kdy je uzavírána smlouva zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, úvěrová smlouva či obdobná. K právnímu jednání učiněnému bez tohoto souhlasu se dle tehdy platné úpravy nepřihlíželo, tedy jako by neexistovalo. Smyslem této ochrany, která doznala později, což není pro tuto věc rozhodné, částečně změny, byla a je ochrana dětí před dětskými dluhy, kterými by je mohly osoby, které je mají živit, a jejichž zájmy jsou tak často v rozporu s jejich vlastními (závazek vytvoří dítěti namísto sobě), zavazovat a vystavit je tak ekonomickému ohrožení od počátku dospělého života. 6. K tomu by ostatně došlo právě i zde, pokud by taková ochrana neexistovala. Zákonná zástupkyně, aniž by evidentně dítě i ona sama disponovaly potřebným financemi, podepsala opakující se závazek 12 tisíc ročně, který nebyl z čeho uhradit, a k tomu smluvní úrok z prodlení ve výši 36,5 % ročně. Následně podepsala i smluvní pokutu, kdy jen za první dva týdny prodlení mělo být uhrazeno 500 Kč, za další dva dalších 1 000 Kč a za tři měsíce pak dokonce 5 000 Kč. Nejen, že se nejedná o běžná plnění, ale je zde sjednávána obdoba úvěrové smlouvy, kdy školné bylo bráno na splátky, a pod značnými sankcemi. Takto zavázat nezletilého syna bez schválení opatrovnického soudu dle výše uvedených ustanovení jeho zástupkyně nemohla, a k tomuto právnímu jednání jménem nezletilého se nepřihlíží, když nebyl předložen schvalující rozsudek opatrovnického soudu. Proto schází titul, na základě kterého by bylo možné nárokované částky přiznat. Jelikož žalobkyně neprokázala pasivní legitimaci žalovaného v tomto řízení, byla žaloba zcela zamítnuta. 7. Výrok o nákladech řízení vychází z výsledku řízení ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy úspěšný byl vzhledem k zamítnutí žaloby žalovaný, tomu však žádné nevznikly, proto nebyly ani přiznány.