13 C 78/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 22. 10. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně zákonný příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] za období 84 dnů od 23. 9. 2019 do 15. 12. 2019, kdy žalovaná jako vlastník osobního automobilu rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód] s objemem motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 neměla sjednáno povinné pojištění odpovědnosti. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30denní lhůtu k úhradě, která uplynula 12. 4. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Skutkově soud dospěl k závěru, že žalovaná, tak jak od počátku v řízení tvrdila, si vozidlo ani koupit nechtěla, ani se o něj nezajímala. Pouze se nabídla nejprve jako řidič, který skutečného kupujícího odveze na místo, a následně umožnila v důsledku situace, která u kupujícího nastala, aby v registru vozidel byla zapsána jako jeho vlastník, aniž by však jeho vlastníkem byla či se jím chtěla stát. Vozidlo si koupil její známý [jméno] [příjmení], který si jej vyhlédl a jel si ho koupit k inzerujícím vlastníkům k [obec], a jen proto, že jako cizinec na sebe nemohl provést i změnu v registru vozidel, se vůz po koupi přeregistroval z prodávající na žalovanou, když byla v [obec] na registru s kupujícím a prodávají přítomná, neboť tam kupujícího vezla, a v tu chvíli nenašli jiné řešení. 3. Shodně, tak jak toto vše popsala žalovaná, toto vše potvrdil svědek [příjmení], který také setrval na tom, že vozidlo si koupil on, a bylo jeho, a žalovaná mu jen komplikovala jeho provoz, když mu z auta sundala značky a dala je do depozita, při neshodách, které vznikly. To, v čem se se svědkem rozcházeli, byla otázka peněz, a kdo komu dlužil, jinak ohledně koupě vozidla, nikoliv žalovanou, ale skutečně [anonymizováno]. [příjmení] a pro něho, tvrdili oba totéž. Shodně také uváděli, že na auto nakonec našla žalovaná kupce, kdy za účasti a asistence svědka [příjmení] bylo vozidlo prodáno a předáno novému vlastníku, část peněz žalovaná [příjmení]. [příjmení] dala, část si nechala. Šlo o [jméno] [příjmení], který toto rovněž v řízení potvrdil, a předložil i kupní smlouvu, jejíž obsah s tímto rovněž korespondoval. 4. Svědek [příjmení] potvrdil, že si vůz koupil a převzal od něho klíče i doklady dne 27. 11. 2019, zda měl i doklad o pojištění, již nevěděl, ale vozidlo bylo v tu dobu nepojízdné, musel je odvézt na podvalu. Uvedl, že v tu dobu evidentně dlouho stálo, mělo poničenou střechu i polstrování, a celkově vypadalo, jako kdyby v něm někdo spal, určitě bylo odstavené. Kupní smlouvu vyplnila žalovaná, tuto i předložil, a uvedeno v ní bylo, že vlastníkem podle kupní smlouvy je [jméno] [příjmení], registrována je ale žalovaná, čemuž moc nevěnoval pozornost, ale mladý vysoký muž byl při tom prodeji, pochopil, že to je vlastník. Pro něco k autu i odběhl během schůzky, samotné doklady mu ale předala žalovaná, ta si od něho i vzala peníze a s tím mužem tam pak zůstali. Dluh na pojistném po koupi vznikl jeho pochybením, auto nemělo v pořádku doklady k plynu, musel to řešit, což trvalo více jak dva měsíce, a pak teprve mohl na technickou, a poté dal auto až pojistit, toto dá do pořádku, jde to určitě za ním, byla to jeho liknavost. 5. Žalobkyně uplatnila v řízení nárok, který má proti vlastníku vozidla podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), pokud nesplní povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo sice registrováno na žalovanou, šlo ale o formální zápis, v rozporu se skutečnými právními poměry, kdy vozidlo zakoupil před rozhodnou dobou [jméno] [příjmení], a posléze bylo prodáno [jméno] [příjmení], nárok proti žalované nevznikl. Jakkoliv toto žalobkyně nemohla včas vědět, a zahájila řízení proti žalované dle tohoto zápisu, žalobu ani po zjištění, že zápis byl jen formální, nevzala zpět, proto musela být zamítnuta. Žalovaná kupní smlouvu na vozidlo neuzavřela, a zapsat se do registru nechala jen proto, že sám kupující být zapsán nemohl. Samotný zápis na rozdíl od kupní smlouvy pak vlastnické právo, tedy ani povinnost mít uzavřené pojištění, nezakládá, naopak zápis konstruuje toliko dle § 4 odst. 2 ZPO domněnku, že ten, kdo zapsán je, je i vlastníkem, tzv. má se za to, že tomu tak je, tj. platí to, dokud není prokázán opak, což se v tomto řízení stalo. Proto nemohla být nárokovaná povinnost platby uložena žalované. 6. V řízení tak byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, nemuselo být proto ani řešeno, zda jí budou dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jako zvítězivší straně přiznány, nebo je lze výjimečně odepřít. Toto navrhovala žalobkyně s ohledem na to, že ke sporu došlo v důsledku stavu, který vyvolala žalovaná se skutečným vlastníkem vozidla, postupem při registraci vozidla, aniž by tento alespoň následně dali se skutečným vlastníkem vozidla do pořádku, a až rozsáhlým dokazováním muselo být zjišťováno, jaký je stav doopravdy. 7. Žalobkyně je pak s ohledem na výsledek sporu, kdy žaloba nebyla vzata zpět, a musela být zamítnuta, povinna zaplatit státu náklady, které vynaložil výplatou svědečného, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Proto bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila státu částku 870 Kč, která byla vyplacena na svědečném, a to ve lhůtě, během které bez problémů stihne provést úhradu, i pokud ji bude muset vyřizovat právní zástupce se svým klientem, a nejde o zcela běžnou platbu, dle § 160 odst. 1 o.s.ř.