16 C 112/2022-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] na částku 4 500 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 5. 2022. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný, který je jeho synem, je již zletilý a v lednu 2022 ukončil studium na střední škole. Žalobce má za to, že žalovaný je schopen se sám živit a nejsou mu známy skutečnosti, které by odůvodňovaly trvání vyživovací povinnosti. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z informačního systému ISAS bylo z rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zjištěno, že žalobce je otcem žalovaného a ode dne [datum] mu bylo výživné, které byl povinen platit na žalovaného, zvýšeno na částku 4 500 Kč měsíčně. 5. Ze sdělení [ulice] [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] školy, [obec], [příjmení] [anonymizováno], příspěvkové organizace a potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalovaný byl žákem školy od [datum] do [datum] (oboru [číslo] [anonymizováno]). 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce je otcem žalovaného a soudem mu byla uloženo platit výživné na žalovaného, naposledy ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalovaný ke dni 31. 1. 2022 ukončil studium na střední škole. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 8. Po právní stránce je základním a obecným předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti zásadně tzv. stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných systémů, např. starobního důchodu či peněžité pomoci v mateřství, či z i nepojistných systémů, např. dávek státní sociální podpory. V řízení bylo sdělením střední školy, kterou žalovaný studoval, prokázáno, že žalovaný ukončil studium na střední škole ke dni 31. 1. 2020. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a ani netvrdil, že by pokračoval v soustavné přípravě na budoucí povolání, ani že by u něj byly dány jiné důvody, pro které není schopen se sám živit. Žalovaný již rovněž dne [datum] dosáhl zletilosti. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je schopen se sám živit a není odkázán na výživu jiné osoby. K datu, od kterého se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti, se žalovaný již soustavně nepřipravoval na budoucí povolání a rovněž již dosáhl zletilosti. Soud proto dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému již ke dni 1. 5. 2022 netrvala, a podané žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na nákladu řízení, neboť žalobci, který byl ve sporu zcela úspěšný, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.