20 C 215/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. [celé jméno manželky] se domáhala rozvodu manželství uzavřeného s [celé jméno manžela] dne [datum] před [stát. instituce]. Uvedla, že manželství bylo ovlivněno zejm. manželovou slabostí k alkoholu, pročež se k ní choval hrubě, byl vulgární, začal jí vyčítat výši jejího příjmu. Sám však neumí šetřit, a peníze rozhazuje. Počátkem prosince 2021 opustila společnou domácnost, kterou společně již nevedou, intimně se nestýkají, a manžel má pravděpodobně jinou partnerku. V manželství se nenarodily žádné děti. 2. [celé jméno manžela] s rozvodem souhlasil a k návrhu manželů se připojil. Na tomto stanovisku setrval i při nařízeném jednání. Manžel ve svém vyjádření uvedl, že pochybení bylo z obou stran, uznává svůj podíl viny. Ze strany manželky byly vyvolávány zbytečné hádky kvůli maličkostem. Uvádí, že alkohol pije pouze příležitostně. Na financování domácnosti se podíleli společně, manželka za manžela zaplatila exekuci, kterou ji splatil. Manželka si našla podnájem, a s novým přítelem žije od 1. 12. 2021 v [obec]. Uvádí, že každý už mají svůj život a s návrhem souhlasí. 3. Protože manžel je cizí státní příslušník, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě je manžel občanem Slovenské republiky, manželka je občankou České republiky, jedná se tedy o státy, které jsou členem Evropské Unie. Pravomoc, mezinárodní příslušnost, českých soudů vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je dána v souladu s zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným právem je právo České republiky dle § 50 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ ZMPS“), ve spojení s § 49 ZMPS. 4. Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Manželství je zapsáno v knize manželství [příjmení] úřadu vedeného [stát. instituce] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. 5. Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech obou manželů. Oba manželé se shodli, že jejich manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a jeho obnovení nelze očekávat. Manželství je toliko formálním svazkem – vzájemně se citově i lidsky odcizili – a ani jeden z nich nemá zájem na jeho obnově ani setrvání v manželském svazku. 6. Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 7. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 9. Dle § 743 odst. 3 o. z. se manželé mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. 10. Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. 11. Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl. 12. Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich.