24 C 229/2021-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce podal u soudu dne [datum] žalobu o zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované, své dceři, stanovenou naposledy rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 10. 7. 2012 s tím, že je schopna se sama živit, v září 2021 mu oznámila, že nastupuje do zaměstnání. 2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti souhlasila s tím, že ukončila studium, je zaměstnána a má svůj vlastní příjem. 3. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 4. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. V dané věci je žalovaná zletilá, ukončila studium, má vlastní příjem ze zaměstnání, je tak schopna se sama živit, vyživovací povinnost žalobce k ní skončila, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. Soud proto vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil. 6. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za situace, kdy žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval.