26 C 67/2022-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], přičemž žalovaný neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen zákonnou sazbou 35 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 94 dny. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. Dále pak žalovaný jako provozovatel (téhož) vozidla [registrační značka], [VIN kód], neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen zákonnou sazbou 35 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 176 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. Konečně nedošlo k úhradě zákonného pojištění odpovědnosti za totéž vozidlo za dobu od [datum] do [datum], tedy po dobu 111 dní, což při výši sazby 35 Kč/den činí 4 185 Kč a dále pak částku 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva. [název žalobkyně] zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] nicméně žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky odpovídající výši zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 35 Kč. Celková doba, kdy vozidlo nemělo uhrazeno zákonné pojištění odpovědnosti, činila 381 den. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. 4. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 381 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 35 Kč (§ 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. 5. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.