29 C 200/2022-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 19 470 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a to dne [datum]. Šlo o úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet, což nečinila. 2. Opatrovník žalované namítl, že žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Liberci z 30.3.2021 č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna nakládat s částkou převyšující 1 500 Kč týdně, není schopna uzavírat kupní a darovací smlouvy s plněním, jejichž hodnota převyšuje 1 500 Kč týdně a činit jiná soukromoprávní jednání. Opatrovník žalované poukázal na závěry znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], z něhož se podává, že žalovaná trpí poruchou intelektu a to lehkou [anonymizována dvě slova], která se u žalované projevuje nejen narušením intelektu, ale i poruchami dalších kognitivních funkcí jako je racionální úsudek, logické myšlení, schopnost se orientovat ve složitějších situacích a dovodit důsledky svého jednání. Proto dle opatrovníka žalované tato nebyla schopna domyslet následky svého jednání a proto její právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatné. 3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět s tím, že nijak nebrojí proti tomu, že žalovaná nebyla schopna uzavřít předmětnou smlouvu kvůli tomu, že je omezená ve svéprávnosti a požadoval nadále po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení v částce 11 000 Kč s příslušenstvím počínajícím běžet od data podání žaloby. 4. Soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil dle § 96 odst.2 o.s.ř. 5. Pokud šlo o právní hodnocení mezi stranami, nebylo sporné, že žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila v částce 11 000 Kč. Proto tuto částku žalobci soud přiznal včetně požadovaného příslušenství. Příslušenství soud přiznal soud od data podání žaloby, protože žalobce doložil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, a požadoval-li tedy po žalované úrok z prodlení od data podání žaloby, bylo to již po uplynutí dodatečné lhůty k plnění, lhostejno z jakého právního titulu. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobce argumentoval tím, že nevěděl a nemohl vědět, že žalovaná je takto významně omezena ve svéprávnosti. Opatrovník žalované argumentoval tím, že je podnikatelským rizikem žalobce, že prostřednictvím svých obchodních zástupců nevyhodnotí zcela odpovídajícím způsobem žadatele o úvěr, i když dle opatrovníka žalované je očividné, že žalovaná není zcela v normě, pokud jde o intelekt, navrhoval opatrovník žalované, aby soud zohlednil i její jediný příjem, kterým je invalidní důchod v částce přesahující 7 000 Kč a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud za užití § 150 o.s.ř. shledal poměry projednávané věci tak, že v zájmu výrazně slabší strany sporu nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Soud souhlasí s námitkou opatrovníka žalované, že riziko absolutní neplatnosti právního jednání v případě, že je žadatel nesvéprávný, nese ekonomiky silnější a tím je v daném případě žalobce. 7. Pokud šlo o lhůtu k plnění, soud nepřistoupil ke splátkám ve výši 200 Kč měsíčně, ale uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku ve lhůtě jednoho roku, což je taková lhůta, v níž žalovaná může vymyslet způsob ve spolupráci s opatrovníkem, jak dlužnou částku uhradit.