29 C 311/2022-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal v řízení zahájeném dne [datum] po žalované zaplacení částky 425 719,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to dne [datum]. Žalobce tvrdil, že součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny a na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 420 000 Kč. Úročení bylo dle tvrzení žalobce dle odst [číslo] smlouvy ve výši 10,9 % ročně a dále byly součástí ujednání i poplatky dle platného ceníku. Žalobce tvrdil, že se žalovaná zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 6 652 Kč vždy nejpozději do 13. dne v měsíci. Svému závazku však nedostála a dostala se do prodlení s placením splátek. Žalobce tvrdil, že dle smlouvy o úvěru má právo v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a dále účtovat žalované poplatky spojené s vymáháním dlužné částky. Dle tvrzení žalobce žalovaná s ohledem na to, že se dostala do prodlení se splácením úvěru, dluží žalobci částku 423 919,03 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 800 Kč, dále částku 23 314,90 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,25 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od [datum] do [datum], částku ve výši 23 537,85 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne [číslo] [datum] a dále smluvní úrok 8,25 % p.a. z částky 423 919,03 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 423 919,03 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Při nařízeném jednání žalovaná nárok žalobce nijak nesporovala, resp. uvedla, že úvěrovou smlouvu, na základě níž se žalobce po ní domáhá uvedené částky, uzavřela, a to v době, kdy vykonával podnikatelskou činnost její tehdy ještě žijící manžel proto, aby mu s jeho podnikáním finančně pomohla. Žalovaná tvrdila, že její manžel následně zemřel, ona s ohledem na to, že je ve starobním důchodu a má náklady spojené se svým zdravotním stavem, nebyla schopna úvěr splácet a snažila se žalobce dle svých tvrzení přesvědčit o snížení splátek, čemuž nebylo vyhověno. 3. Za situace, kdy žalovaná nárok žalobce v podstatě nijak nesporovala, soud provedl důkazem pouze sdělení podstatného obsahu úvěrové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek s tím, že bylo zřejmé, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva [číslo] to dne [datum] na částku 420 000 Kč s tím, že bylo sjednáno úročení ve výši 10,9 % ročně a dále bylo zřejmé, že žalovaná svým podpisem smlouvy akceptovala, že součástí ujednání je i ceník poplatků spojených s event. sankcionováním nesplácení či pozdního splácení úvěru. Z bilance k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná dluží částku, kterou tvrdí žalobce, a žalovaná to ani nijak nepopírala. Soud tedy považoval základní skutečnosti za prokázané a jediné, čím se zaobíral za situace, kdy smlouvu shledal být zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, zejména co se týkalo úročení, to bylo, zda a v jaké výši umožnit žalované dlužnou částku splácet. 4. Po právní stránce soud posoudil dle § 2395 obč.zák. ve spojení s § 64 2vřena úvěrová smlouva, na základě které žalovaná získala finanční prostředky, které se zavázala splácet, což nečinila. Vzhledem k tomu, že žalobce výši svého nároku doložil úvěrovou smlouvou a zejména platební historií a žalovaná ani netvrdila, že by zaplatila více, než žalobce tvrdí, bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 5. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 25 224,40 Kč, jak vyplývá z vyúčtování advokáta žalobce (viz č.l. 19 spisu). 7. Žalovanou částku včetně příslušenství a náklady řízení soud uložil žalované zaplatit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, protože žalovaná je ve starobním důchodu, tedy výrazně limitována možností výdělku. Sám žalobce prostřednictvím právního zástupce navrhoval splátky ve výši 12 000 Kč, tudíž byl minimálně srozuměn s tím, že žalovaná není sto dlužnou částku zaplatit najednou. Soud nahlíží, že i takto stanovená částka je na samotné hranici toho, co žalovaná je v současné době schopna splácet, nicméně přiznat ještě nižší splátky už by opravdu v nepřiměřené míře zkracovalo právo věřitele na zaplacení jeho splatné pohledávky v rozumně době.