29 C 412/2021-11 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 15 249,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla dne 2.5.2007 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž limit kontokorentu byl sjednán na částku 10 000 Kč. Žalovaná se dle tvrzení žalobce zavázala kontokorent splatit a úhrad úrok z kontokorentu ve výši 15,9 % ročně ([číslo] smlouvy). Žalobce tvrdil, že dle smlouvy je nutné do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tento limit vyrovnat, přičemž po tomto vyrovnání se limit kontokorentu stává disponibilní k opakovanému čerpání. Žalovaná dle tvrzení žalobce čerpala nad kontokorentní limit a žalobce učinil v souladu se smluvními podmínkami nepovolený debet splatným a převedl jej v rámci svých vnitroobchodních [anonymizováno] na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, ze kterého vyplývá jeho tvrzení. Ke dni 31.5.2020 činila dlužná částka celkem 15 249,12 Kč a sestávala z jistiny ve výši 13 676,60 Kč, řádného úroku ve výši 708,75 Kč, který přirůstal v sazbě 8,25 % ročně v období od 2.10.2020 do 31.5.2021 a úroku z prodlení ve výši 863,70 Kč, který přirůstal v sazbě 8,25 % v období od 2.10 do 31.5.2021. Žalobce tvrdil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud využil ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se nevyjádřila. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru z [datum] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru v limitu 10 000 Kč. Z výpisu účtu nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] vyplývá, že dlužná částka nyní činí 15 249,12 Kč a ze smluvních podmínek vyplývá úročení v té výši, v níž požaduje žalobce. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Po právní stránce soud zhodnotil věc, tak že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, ze které vznikla žalované povinnost vrátit zapůjčené finanční prostředky spolu se sjednaným poplatkem, což žalovaná nesplnila. Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaná byla v řízení zcela pasivní a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. 6. Žalobci byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vlády č. 351/2013 Sb. v účinném znění. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 526 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým rozborem, sepis žaloby dle § 14b adv.tarifu, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH dle § 137 odst.3 o.s.ř.).