32 C 46/2022 — Okresní soud v Liberci

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná jako držitel televizního přijímače měla povinnost hradit televizní poplatek a to od [datum], kdy se jako poplatník přihlásila. Tuto svou povinnost však řádně neplnila a v období roku [rok] a [rok], tak dluží částku 1 215 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě. S ohledem na prodlení žalované pak žalobce uplatňuje rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši vždy od šestnáctého dne příslušného měsíce, v němž nebyl televizní poplatek zaplacen. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházejíc z obsahu spisu a předložených listinných důkazů, když žádný z účastníků k výzvě soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem; žalované byla výzva soudu spolu se žalobou doručena dne 20. 6. 2022. Podle ustanovení § 2 zákona odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se platí televizní poplatek ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Podle ustanovení § 3 odst. 2 poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více (§ 5 odst. 1), měsíční výše televizního poplatku činí od 1.1.2008 135 Kč (§ 6) a televizní poplatek je splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2). Vzhledem k tomu, že žalovaná jako poplatník televizního poplatku nedostála své zákonné povinnosti platit příslušný televizní poplatek, shledal soud žalobou uplatněný nárok důvodným a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 315/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného měsíčního poplatku, když tímto dnem se žalovaná dostala do prodlení s jeho platbou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na nálezy Ústavního soudu (ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3705/14 a ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14), tak, že soud přiznal žalobci pouze náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku a paušální náhrady ve výši 200 Kč za podanou žalobu a předžalobní upomínku dle § 1 a 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. (viz. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 83 Co 218/2016-11 ze dne 30. 5. 2016).