20 C 432/2022-33 — Okresní soud v Liberci

[celé jméno manželky] se domáhala rozvodu manželství uzavřeného s [celé jméno manžela] dne [datum] před [jméno] [příjmení], notářem v [anonymizována dvě slova] republika, zapsané Úřadem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec]. Uvedla, že manželé spolu nikdy nesdíleli společnou domácnost, neboť manžel po celou dobu setrvával v [země]. Jeho žádosti o vízum v roce [rok] nebylo vyhověno. Manželství tedy již z podstaty nemůže být funkční, když manželé se nejméně od roku [rok] neviděli a nejsou spolu ani v kontaktu. Manželství je již od počátku nefunkční, zejména z důvodu jazykové bariéry. Mezi příčiny rozvratu rovněž patří dlouhodobé odloučení a vymizení vzájemné komunikace. Manžel je dlouhodobě nekontaktní, bližší adresu jeho bydliště manželka nezná. Manžela [celé jméno manžela] se soudu nepodařilo vypátrat, proto mu byl k zastupování v tomto řízení ustanoven opatrovník, advokát Mgr. [jméno] [příjmení]. Manžel tedy jeho prostřednictvím mj. uvedl, že manželství účastníků nadále neplní svou společenskou funkci, jelikož v současnosti oba žijí svůj vlastní život, soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Z manželství se navíc nenarodily žádné děti a manželé nikdy nevedli společnou domácnost. Další trvání manželství je tak evidentně bezvýznamné. Manžel se navíc toho času nachází v zahraničí. Protože manželství bylo uzavřeno v zahraničí, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě má manžel ještě občanství Tuniské republiky. Pravomoc, mezinárodní příslušnost, českých soudů vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, Brusel II ter, přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je dána v souladu s zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným právem je právo České republiky dle § 50 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ ZMPS“), ve spojení s § 49 ZMPS. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání s Dodatkovým protokolem ([číslo] Sb.) tuto otázku výslovně neřeší. Podle čl. 1 odst. 2 této smlouvy, občané jedné smluvní strany mohou na území druhé smluvní strany volně a bez překážek vystupovat před justičním a správními orgány, mohou před těmito orgány hájit své zájmy, podávat žádosti a návrhy za stejných podmínek jako její vlastní občané. Výrazem "justiční orgány" se podle Dodatkového protokolu k této smlouvě označuje každý orgán příslušný k projednání občanských a trestních věcí podle právního řádu každé smluvní strany. Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] zapsané Úřadem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec]. Manželství je zapsáno v knize manželství [příjmení] úřadu vedeného Úřadem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Ze sdělení Úřadu práce ČR, sdělení OSSZ Liberec a sdělení Ministerstva vnitra ČR vyplývá, že manžel neprochází žádným z dotazovaných registrů a v tuzemsku se vůbec nezdržuje. Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech manželky. Přestože přítomnost obou manželů při jednání o rozvod manželství je zásadně nutná, vč. jejich výslechu, umožňuje ust. § 389 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s .“), rozhodnout i při upuštění od výslechu manželů, ev. jednoho z nich, bylo-li by to spojeno s velkými obtížemi. V případě manžela bylo shledáno, že jeho účastnická výpověď by byla z výše uvedených důvodů spojena s velkými obtížemi, proto je možné upustit od výslechu manžela ve smyslu § 389 z. ř. s . Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Dle § 743 odst. 3 o. z. se manželé mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde. Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl. Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich. Dle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. 1. O náhradě hotových výdajů a odměně za zastupování ustanoveného opatrovníka rozhodl soud tak, že při stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon pro opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu vycházel z tarifní hodnoty 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”). Tedy podle § 7 a. t. činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon 1 500 Kč, tj. celkem 4 500 Kč. Odměna za zastupování pak byla přiznána za tři úkony právní služby dle § 11 za převzetí a přípravu věci, a dále za písemné vyjádření ve věci, dále za účast na jednání 18. 5. 2023, dále za náhradu hotových výdajů ve formě režijního paušálu dle § 13 odst. 3 a. t. po 300 Kč za 1 úkon, tj. celkem tedy 900 Kč, opatrovníku náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč.