24 C 117/2016 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 883 Kč z titulu nájemní smlouvy uzavřené účastníky dne [datum] o nájmu nebytových prostor v budově [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] s tím, že žalovaná částka představuje dlužné nájemné ve výši 18 133 Kč za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a zálohy na poskytované služby ve výši 1 750 Kč za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. Spolu s tím žalobce nárokuje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 18 133 Kč od 1. 5. 2015 do zaplacení. 2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byl zjištěn úpadek žalované (dlužnice) a insolvenční soud povolil řešení úpadku žalované oddlužením. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v [údaj o čase] hod. a tímto okamžikem nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, tj. řízení v dané věci přerušeno, neboť pohledávka žalobce za žalovanou na peněžité plnění z titulu nájemní smlouvy, o niž v řízení jde, je pohledávkou, která má být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení. Žalobce také svoji pohledávku v insolvenčním řízení uplatnil, jak vyplývá ze seznamu přihlášených pohledávek, jeho pohledávka byla částečně uspokojena ve výši 6 436,61 Kč, což vyplývá z přehledu podílů věřitelů v oddlužení. 3. Insolvenční soud usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vzal na vědomí splnění oddlužení žalovanou (dlužnicí) a žalovanou osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu. 4. Žalobce k výzvě soudu podáním ze dne [datum] sdělil, že žalovaná dosud uhradila z dlužné částky 4 922,79 Kč, dlužná částka k dnešnímu dni je 14 960,21 Kč, kterou žádá uhradit. 5. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum] a při něm věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, v nepřítomnosti žalobce, který se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 15. 5. 2023. 6. Žalovaná ve věci uvedla, že šla do oddlužení, aby se zprostila dluhů, to se stalo, postrádá smysl, aby jí nyní byla uložena povinnost něco dalšího platit. 7. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen„ insolvenční zákon“, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. 8. Žalobcova pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla zahrnuta do oddlužení žalované, v něm byla částečně uspokojena a zároveň se na ni vztahuje shora označené rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození žalované od placení pohledávek v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, vydané podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Nelze proto zavázat žalovanou k placení zbývající části pohledávky, neboť na ni dopadají účinky přiznaného osvobození. Pohledávka sice nezaniká, stává se však tzv. naturální obligací, kterou nelze věřiteli (žalobci) přiznat, tj. stává se vůči dlužníku nevymahatelnou. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. 9. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 10. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení a náklady řízení coby náklady spojené s uplatněním pohledávky představují příslušenství předmětné pohledávky. Nejvyšší soud již vyložil, že příslušenství pohledávky (byť i vzniká později, tj. až právní mocí soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení) nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení jiné (lepší) pořadí než pohledávka (jistina) samotná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněné pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Znamená to v dané věci, kdy soud rozhoduje poté, co bylo žalované přiznáno osvobození od placení zbytků pohledávek, že žalovanou nelze zavázat ani k placení úroků z prodlení ani nákladů řízení, i na toto příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození, tedy i tyto pohledávky se staly naturálními obligacemi.