26 C 35/2022-54 — Okresní soud v Liberci

1.Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru nazvanou Smlouva o rychlé půjčce [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 11,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, pročež přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění dluhu, čímž se stal celý dluh splatným. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 85 839,90 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 799,79 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 598,55 Kč, smluvních poplatků za vedení úvěrového účtu 960 Kč. 2. S ohledem na neznámý pobyt žalovaného mu byl ve věci ustanoven opatrovník. Ten argumentoval nedostatečným posuzováním kredibility žalovaného ze strany žalobcova právního předchůdce, a tedy neplatností uzavřeného smluvního vztahu. 3. Při jednání soud provedl dokazování žalobcem předloženými listinnými důkazy, především tedy žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum], dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum], mzdovým výměrem žalovaného ze dne [datum], dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] a pokynem k dočasnému výkonu práce z téhož dne a dále pak návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum] a akceptací návrhu smlouvy o rychlé půjčce z téhož dne. Po jejich zhodnocení soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a následujících NOZ, na jejímž základě půjčila banka žalovanému smluvenou finanční částku a ten ji měl včetně úrokového navýšení sjednaným způsobem splácet. Konkrétně měl od [datum] splácet měsíční splátku úvěru 2 384 Kč a to až do [datum] (úvěr měl být uhrazen 60 splátkami). Nicméně z obsahu výše citovaných listinných důkazů plyne, že žalovaný prokázal bance sjednání pracovněprávního vztahu do [datum] – tedy od [datum] nebyla existence pracovněprávního vztahu ani tvrzena, natož doložena. Navíc pracovní doba byla uzavřena na 37,5 hodiny týdně, když současně byla dle mzdového výměru sjednána mzda ve výši 125 Kč za hodinu hrubého, což prostým násobkem činí měsíční mzdu zhruba 19 000 Kč. Tedy pokud pak banka ve svém interním dokumentu, nazvaném Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta pracovala s příjmem 25 000 Kč, který ale měl klient dle textu deklarovat, nikoli doložit, nemá tento závěr žádný exaktní podklad v listinách, jež současně měla banka k dispozici. Za této situace pak soud uložil žalovanému povinnost k vrácení nesplacené jistiny dluhu, tedy 85 839,90 Kč a spolu s tím pak i povinnost k zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky od data následujícího po zesplatnění úvěru do jeho zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k zániku závazku žalovaného splněním nebo jakkoli jinak. 4. Aktivní legitimace žalobce k vymáhání dlužné částky soudní cestou byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a nynějším žalobcem. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci prakticky plný úspěch, a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 3 472 Kč a dále pak náklady právního zastoupení advokátem za 6 úkonů právní pomoci po 4 580 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč, ½ náhrady na cestu právního zástupce žalobce na jednání soudu na trase [obec] [obec] a zpět a ½ náhrady za čas, promeškaný na této cestě v celkové výši 1 325,17 Kč a dále 21% DPH, celkem tedy 40 226,77 Kč.