28 C 2/2023-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 477,94 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za dodávky elektřiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodávala elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Za období od [datum] do [datum] vystavila žalovanému fakturu [číslo] ze dne 24. 8. 2021 se splatností 7. 9. 2021 na částku 54 503,36 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Za období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za dodávky elektřiny [číslo] ze dne 14. 2. 2022 se splatností 28. 2. 2022 na částku 1 587,08 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradu plateb za odběr elektřiny, požádala žalobkyně distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, ten na žádost žalobkyně odpojení provedl a vyúčtoval je žalobkyni částkou 907,50 Kč. S ohledem na prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny vyúčtovala žalobkyně žalovanému v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami 240 Kč za každou ze zaslaných upomínek o zaplacení dlužné částky, a to za upomínku ze dne 29. 9. 2021 a ze dne 10. 1. 2022. 3. Žalovaný nic netvrdil, k věci se nevyjádřil. 4. Žalobkyně předložila listinné důkazy, na jejichž základě soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, ve které se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrového místa [ulice a číslo], [obec], a žalovaný se zavázal uhradit za dodanou elektřinu sjednanou cenu. Fakturou [číslo] se splatností dne 7. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodávky elektřiny za období [datum] – [datum] částku 54 503,36 Kč, fakturou [číslo] se splatností dne 28. 2. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému dodávky elektřiny za období od [datum] – [datum] částku 1 587,08 Kč. Fakturou [číslo] ze dne 15. 2. 2022 se splatností 1. 3. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 907,50 Kč za odpojení. Protože žalovaný na vystavené faktury nic neuhradil, zaslala žalobkyně žalovanému dvě upomínky, a to ze dne 10. 1. 2022 a 29. 9. 2021. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 1. 8. 2022 rovněž žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu jejíž přílohou byly i shora uvedené faktury. Odpojení provedla společnost [právnická osoba], která fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyni náklady za odpojení odběrného místa žalovaného, což doložila žalobkyně citovanou fakturou, včetně přílohy a dokladem o úhradě faktury. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa, a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu uhradit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu žalovanému řádně vyúčtovala, žalovaný nic netvrdil a neprokázala, že by jeho povinnost k úhradě vyúčtované částky nevznikla nebo zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení částky představující nedoplatek za úhradu elektřiny a za odpojení elektroměru za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Protože žalovaný přes výzvu k úhradě dlužné částky nijak nereagoval, je v prodlení, a dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení, jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud žalobě i v tomto směru vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení částky 54 503,36 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení, z částky 1 587,08 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a z částky 907,50 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení 8. Co se týče nároku žalobkyně na úhradu poplatků za upomínky po 240 Kč, má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný v době uzavření smlouvy žalovanému byla známa povinnost na úhradu poplatku za upomínku, když podle judikatury v případě spotřebitelských smluv nepostačí odkaz na obchodní podmínky. K tomu srov. nález Ústavního soudu z 11. 11. 2013 sp. zn. I ÚS 3512/11. Soud proto v této části žalobu zamítnul. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení téměř zcela úspěšná, resp. její neúspěch nečiní ani 1% z žalované částky, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 127,71 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 300 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 7 a § 11 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) za čtyři úkony právní služby po 3 420 Kč, 4 režijních paušálů dle § 13 a. t. po 300 Kč, cestovného z Plzně a zpět (celkem 416 km osobním automobilem Škoda Fabia) a náhradu za promeškaný čas 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 a. t) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 961,83 Kč.