31 C 135/2023-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 462,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně vždy z částky 26 328,17 Kč od [datum] do [datum], z částky 24 5638,17 Kč od [datum] do [datum], z částky 22 462,66 Kč od [datum] do zaplacení z titulu § 12a až 12c z.č. 458/2000 Sb., energetického zákona, neboť žalobkyně dodávala jako dodavatel poslední instance žalované do odběrného místa elektřinu po zaniklém dodavateli, za odběr vyúčtovala částku 26 328,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] fakturou [variabilní symbol] splatnou dne [datum], na kterou žalovaná hradila jen částečně 1 760 Kč dne [datum] a 2 105,51 Kč dne [datum]. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalované doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z tiskové zprávy Energetického regulačního úřadu a Ministerstva průmyslu a obchodu se podává, že zákazníky skupiny [anonymizována dvě slova] entity přebrali dodavatelé poslední instance. 4. Vyúčtováním s variabilním symbolem [číslo], byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné ceny odebrané energie ve výši 26 328,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] se splatností dne [datum]. 5. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že v důsledku pozbytí možnosti dodávat energetickou komoditu a ukončení činnosti původního dodavatele, zahájila dodávku energetické komodity do odběrného žalované v pozici dodavatele poslední instance a eviduje za žalovanou neuhrazenou pohledávku ve výši 22 462,66 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalovanou současně vyzvala k úhradě uvedené částky. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne [datum]. 6. Podle § 12a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel a) pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn, b) nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo nepřenesl odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování, nebo c) nemá zajištěnu související službu 1. v elektroenergetice v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, nebo 2. v plynárenství v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Podle odst. 4 téhož ustanovení dodávka elektřiny nebo plynu od dodavatele poslední instance zákazníkovi zahrnuje rovněž související službu v elektroenergetice nebo plynárenství. To neplatí v případě, že zákazník měl uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny podle § 50 odst. 1 nebo smlouvu o dodávce plynu dle § 72 odst. 1. 7. Podle § 12b odst. 2 energetického zákona zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. 8. Podle § 12c odst. 4 energetického zákona dodavatel poslední instance je povinen oznámit dotčenému zákazníkovi termín zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Věta první se obdobně použije při zahájení odběru od výrobce. Zahájení dodávky nebo odběru je dodavatel poslední instance povinen oznámit také provozovateli distribuční soustavy. 9. Žalobkyně dodávala žalované elektřinu na základě § 12a odst. 2 zákona v důsledku pozbytí možnosti dodávat elektřinu původního dodavatele žalované. Právní vztah mezi žalobcem a žalovaným tak vznikl přímo ze zákona. Dodanou elektřinu v období od [datum] do [datum] žalobkyně žalované vyúčtovala konečným vyúčtováním s variabilním symbolem [číslo] na částku 26 328,17 Kč, která byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila žalobkyni na tuto fakturu za dodanou elektřinu částku 1 760,00 Kč dne [datum] a částku 2 105,51 Kč dne [datum]. Žalovaná v průběhu řízení nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval úhradu žalovaných částek, nedoložila ani jinou skutečnost, na jejímž základě by povinnost žalované k úhradě nevznikla či zanikla. Tvrzení obsažená v žalobě jsou podložena předloženými listinnými důkazy. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Úrok z prodlení náleží dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 351 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 899 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t., sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.