31 C 153/2023-31 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství s tím, že účastníci mají již dvě zletilé děti, před třemi roky počaly a stupňovaly se jejich vzájemné neshody o další soužití tehdy v domácnosti s matkou manžela, manželka se cítila opomíjená, manželé se přestali intimně stýkat, nehledali k sobě cestu, rozpory nebyly odstraněny, manželka se z domácnosti odstěhovala a nemá zájem obnovit soužití, manželství má za zcela rozvrácené. 2. Žalovaný ve vyjádření k návrhu podaném dne [datum] sdělil nesouhlas s rozvodem pro mnohaleté manželství, dvě děti, svou citlivou povahu, pro kterou by nemohl bez manželky žít, rozvod nečekal a vyjádřil zájem o obnovu manželství a mediaci s tím, že spory měli manželé ohledně partnera dcery [jméno], manželka se proto odstěhovala z ložnice, neměla zájem spory řešit, manžel přišel na nevěru a na to, že manželka si vzala, pochybně půjčila a dosud nevrátila částku 60 tis. Kč, po poradě v práci byl manžel rozhodnut pro rozvod, ale návrh nepodal pro možné zlepšení situace. Po odstěhování manželky k dceři manželé telefonicky komunikovali, dokud manželka komunikaci nezablokovala. 3. Manželka reagovala na vyjádření dne [datum] tak, že neschvalovala přístup manžela k partnerovi dcery, v manželství se opakovaně řešily jen potíže manžela matky či vrácení peněz, běžná komunikace a zájem vymizela, proto v březnu [rok] opustila společnou domácnost, odloučení je dlouhodobé, obnovu soužití si nedokáže již představit, pozbyla citové vazby, dospělých samostatných dcer se rozvod nedotkne, i manžel byl rozhodnut pro rozvod a řeší své zájmy. 4. V podání ze dne [datum] manžel doplnil, že manželství bylo fungující a spokojené, problémy se ještě odborně neřešily, přál by si změnu stanoviska manželky, pokus o obnovu. 5. Soudce před jednání zprostředkoval možnost mediace, i tehdy manželka trvala na tom, že obnovu soužití jako možnou nevidí. Při jednání [datum] se soud pokusil vyjasnit neshody manželů, překonat je a manžele usmířit a zkoumal také možnost nařízení mediace (§ 389 z.ř.s.), to zda by byla účelná, zjistil však, že manželka je pevně a po již dlouhé době uvážení rozhodnuta pro rozvod, nechce se opětovně vracet k nastoleným sporům manželů, nemá za to, že by se tím postoj manžela změnil, je soustředěna na budoucnost, chce žít sama, nic na jejím postoji nezměnila nabídka manžela na uzavření sporu o další soužití s jeho matkou (pro vážné [anonymizováno] by bydlela jinde), ani nepožadování peněz, ani nabídka zakoupení nového vozu manželce. Z vyjádření účastníků pak bylo zřejmé, že jejich spory nejsou na počátku, již eskalovaly, rozšířily se i na širší rodinu (starší dcera se stala„ součástí“ sporu, odmítá rozvod rodičů, má to dopady na styk manželky s vnukem) a účastníci se i stran citového odcizení a fáze rozchodu nacházejí v odlišných situacích. Manželka necítí žádné citové pouto, manžel ano, manželka již řeší svou budoucnost, minulé potíže chce uzavřít (už neusiluje ani o zájem a pochopení ze strany manžela a sdílení běžného života), manžel se k nim ještě vrací a i obnova soužití je stále spojena s výčitkami (chce obnovit soužití přes všechno, co manželka provedla). I při práci mediátora by se tak projevilo již trvalé přesvědčení manželky o ukončení vztahu, nadto aby se otevřela komunikace bez výčitek a sporů musel by manžel změnit svůj postoj, platí totiž, že druhého změnit nedokážeme a situaci můžeme ovlivnit jedině tím, jak se v ní sami chováme. Soud sice nezjistil, že by dříve byla využita nějaká odborná pomoc manželi společně či některým z nich, ovšem vůle k účastni na společné mediaci je předpokladem její účelnosti a u manželky je evidentní, že s již dlouhým odstupem času se rozhodla pro rozchod, protože setrvání se vztahu pro ni nebylo komfortní a soud ani při jednání u manželky známky váhání či pochybností o ukončení vztahu nezjistil. 6. Závěrem manželka trvala na rozvodu s tím, že prokázala rozvrat manželství, kde již nejsou společné zájmy a péče. Manžel navrhl zamítnutí návrhu s tím, že nejsou dány zákonné podmínky pro rozvod, rozvodem by utrpěly dcery a vnuk, ale jinak neshody odpadly, matka manželky nemá již žít v domácnosti, finance manžel nežádá a dcery je nutno brát jako zletilé a samostatné. 7. K důkazům navrhli účastníci oddací list a výslech účastníků. Manžel pak nenavrhl k provedení jím předložení listiny, které měly svědčit o nevěře a půjčování peněz, neboť to za důvody k rozvodu nepovažoval a peníze již zpět nežádá. 8. Z oddacího listu vyplývá vznik manželství [datum], z výpovědí účastníků, že spolu účastníci intimně nežijí a nesdílejí zájmy a volný čas po dobu 3,5 roku, v této době sice ještě do domácnosti oba běžné věci nakupovali, ale například na řešení nového vozu manželky nedošlo, manželka vůz již zakoupit nechtěla. Jejich společné dcery jsou zletilé a samostatné, starší dcera rozvod nepřijala, neumožňuje styk s vnukem, manžel hovořil s vnukem o rozvodu, na jeho popud i manželka, manžel se i pro dopad na dcery a vnuka brání rozvodu. Od března [rok] manželka žije mimo původní společnou domácnost. Manželka dále vypověděla, že úmysl nevrátit se manželovi sdělila s tím, že se jí nezastal při sporech s matkou manžela a že nepřekonané spory odsunující běžný život manželů se týkaly partnera dcery, financí a matky manžela (mluvení do života, nadávky). Názory měli rozdílné, nepokoušeli se proto o pomoc jinde s tím, že o obnově soužití neuvažuje ani v případě odpuštění peněz a pobytu matky manžela mimo domácnost pro úplné citové odcizení minimálně od doby odstěhování, ani odborné probrání neshod by ji k obnově soužití nevedlo, usiluje o samostatný život, nevěru popřela. Manžel ve výpovědi potvrdil neshody o partnerovi dcery a penězích, připustil spory své matky a manželky, musel se o matku starat pro [anonymizováno] stav a jeho matka musela mnohé manželku naučit, stran nadávek matce domlouval, účast v manželské poradně manželka nechtěla, manželka odešla z domácnosti pro pomoc dceři, komunikovali o práci a dceři, před více jak půl rokem manželka v komunikaci ustala, volala ohledně rozvodu, manželku miluje přes vše, co provedla. 9. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 tohoto zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 tohoto zákona mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 zjišťuje soud existenci a příčiny rozvratu. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 10. Soud má za prokázanou existenci kvalifikovaného rozvratu manželství, tedy hlubokého, trvalého a nenapravitelného, shodně účastníci vypověděli, že již 3,5 roku spolu intimně nežijí a nesdílejí společné zájmy a čas, které patří mezi hlavní znaky manželského společenství a naplňování jeho funkcí (týkají se podstaty manželství, vzájemného poměru manželů), i když ještě vedli společnou domácnost, nedošlo ani na řešení větších investic, nabízela se koupě vozu manželky, to manželka již s ohledem na postoj k vztahu nechtěla. Rozvrat je již trvalý, manželství neplní své podstatné funkce a účel (vzájemnost v radostech, strastech i intimitě) 3,5 roku a manželka se odstěhovala ze společné domácnosti v březnu [rok], a nenapravitelný, neboť manželka dlouhodobě a kontinuálně vylučuje obnovu soužití, protože pozbyla k manželovi citové vazby. Ani soud nezjistil žádné váhání či pochybnosti v této její vůli a má s ohledem na časový odstup od podání návrhu na rozvod za to, že jej dostatečně uvážila a je nutno takovou vůli jednoho z manželů respektovat, nadto neshody manželů eskalovaly, zabraňují běžnému manželskému soužití, nelze i proto očekávat obnovu soužití. Současně soud nezjistil, že by se měla uplatnit„ tvrdnostní“ klauzule § 755 odst. 2 o.z., manželé nemají již nezletilé děti a ochrana se týká jedině jich, dopad na zletilé děti není možný, jsou již samostatné a to, že negativně vnímají rozvod rodičů je sice možné, ale nejedná se o důvod bránící rozvodu. Soud si je vědom, že spory manželů již dopadly na širší rodinu a že to podporuje zá