31 C 181/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 26 882,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 882,05 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele/obchodníka s plynem [právnická osoba], se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [anonymizováno] kód: [anonymizováno], adresa: [adresa žalovaného]. Jelikož tento původní dodavatel/obchodník s plynem žalovaného pozbyl oprávnění dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele/obchodníka s plynem, v souladu s platnou právní úpravou ode dne [datum] zajišťoval dodávky plynu a další související služby žalobce jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti žalobce žalovaného informoval přípisem ze dne [datum], jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Fakturou s variabilním symbolem [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalovanému 771,51 m3 plynu dodaného ve zúčtovacím období od [datum] do [datum] v částce 33 334,29 Kč se splatností [datum]. Následně na základě nově, po vystavení původní Faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE musela být uvedená Faktura žalobcem opravena opravným daňovým dokladem [variabilní symbol], ze dne [datum], na částku 26 882,05 Kč, za celkový objem odebraného zemního plynu 640,17 m3. Tento opravný daňový doklad se stal splatným dne [datum]. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalovanému doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z oznámení dodávky v režimu dodavatele poslední instance ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované oznámila, že původní dodavatel pozbyl oprávnění/schopnost dodávat žalovanému plyn a od [datum] spadá dodávka plynu do odběrného místa žalovaného do režimu dodavatele poslední instance. Součástí byl plán záloh na úhradu spotřeby plynu pro období [datum] do [datum]. 4. Vyúčtováním s variabilním symbolem [číslo] ve spojení s opravnou fakturou [číslo] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné ceny odebraný 26 882,05 Kč za dobu od [datum] do [datum] se splatností dne [datum]. 5. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné soudní řízení. Dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum]. 6. Na vztah mezi účastníky dopadá ustanovení § 12a a násl. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Závazkový vztah mezi zákazníkem a dodavatelem poslední instance vzniká ze zákona (ex lege). Podle ustanovení § 12a odst. 2 písm. a) dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Žalobkyně splnila povinnost stanovenou § 12c odst. 4 energetického zákona oznámit dotčenému zákazníkovi termín zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Žalovanému vznikla podle ustanovení § 12b odst. 2 energetického zákona povinnost hradit žalobkyni jako dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. Povinnost zaplatit úrok z prodlení pro zjištění prodlení žalovaného s úhradami se opírá o § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu žalovaných částek, nedoložil ani jinou skutečnost, na jejímž základě by povinnost žalovaného k úhradě nevznikla či zanikla. Tvrzení obsažená v žalobě jsou podložena předloženými listinnými důkazy. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 528 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t., sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.