31 C 184/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 293 Kč s příslušenstvím. Žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], přičemž žalovaný neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Část dlužné částky se skládá ze základu příspěvku ve výši 27 993 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 93 Kč/den vynásobenou počtem 301 dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen zákon. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] s tím, že splatnost příspěvku nastává po uplynutí 60 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z výzvy ze dne [datum] k úhradě příspěvku do [anonymizována tři slova] do 60 dní zjistil soud, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 27 993 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a poplatku 300 Kč, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel, resp. vlastník, vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], a vozidlo nemělo ode dne ode dne [datum] do dne [datum] uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 93 Kč. Žalovanému byla výzva odeslána dle informací o zásilce dne [datum]. Vlastnictví a provoz vozidla žalovaným bez pojištění v uváděné době vyplývá z elektronických informací poskytovaných Ministerstvem dopravy. 4. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel, resp. vlastník, vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 93 Kč (§ 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. 5. Soud shledal žalobu za důvodnou ohledně příspěvku i poplatku, žalovanému byla vypravena zákonem předpokládaná výzva, v řízení nebylo zjištěno, že by došlo k úhradám či jinému zániku nároku. Po 60 dnech od doručení v souladu se zákonem se dostal žalovaný do prodlení se zaplacením, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 132 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 993 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, zaslání předžalobní výzvy s právní rozborem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. I přes rumunskou státní příslušnost žalovaného byl český soud pro pobyt žalovaného v ČR příslušný rozhodnout v souladu s Nařízením (EU) [číslo] ze dne 12. prosince 2012 a nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle českého práva v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).