31 C 262/2023-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 172,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 9 311,47 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 861 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 436,18 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. V souladu s touto smlouvou byla žalovanému dodávána elektřina. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodaný plyn za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 11 449 Kč, která byla splatná dne [datum] a za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 4 861 Kč, která byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila pouze částku 2 137,53 Kč, která byla započtena na fakturu [číslo]. Tato částka byla uhrazena v celkem patnácti platbách, z nichž poslední byla provedena dne [datum]. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru plynu ze dne [číslo] soud zjistil, že žalobkyně jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalované]. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky dodávky, na něž smlouva odkazovala. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala nedoplatek za plyn dodaný v období od [datum] do [datum] ve výši 11 449 Kč za 992,60 m3 odebraného plynu za celkovou cenu 14 449,16 Kč se zohledněním zaplacených záloh ve výši 3 000 Kč. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala nedoplatek za plyn dodaný v období od [datum] do [datum] ve výši 4 861 Kč za [anonymizováno] m3 odebraného plynu za celkovou cenu 9 860,57 Kč se zohledněním zaplacených záloh ve výši 3 000 Kč. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 72 odst. 2 věty prvé a druhé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, dle kterého se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. 6. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodaný plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svou povinnost splnila a dodaný plyn a související služby řádně vyúčtovala. Žalovaná však netvrdila ani neprokázala, že by uvedené nedoplatky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru plynu žalobkyni řádně a včas uhradila, že jí povinnost k úhradě těchto nedoplatků nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. 7. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni fakturami vyúčtovaný dodaný plyn, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobkyně návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobkyně ve věci neuhrazené fakturace za dodávky energií, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobkyně. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výši pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je příspěvek nárokován, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem.