32 C 41/2022-48 — Okresní soud v Liberci

Manželka podala u zdejšího soudu návrh, kterým se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo rozvedeno manželství účastníků. Návrh odůvodnila tak, že manželství od počátku neplnilo v podstatě žádnou ze svých funkcí, neboť manželé nezavedli společnou domácnost, a to zejm. z toho důvodu, že manžel po uzavření sňatku nedostal vízum do ČR, postupně ustaly kontakty, a v současné době manželka již nemá zájem na zachování manželství. Manželovi se nepodařilo doručit návrh ani předvolání k jednání, neboť jak bylo následně zjištěno, a i potvrzeno ze strany příbuzných manžela, tento se již nezdržuje na poslední známé adrese, a jeho současná adresa není známa. Soud proto postupoval podle § 29 odst. 2, 3 o. s. ř., a pro toto řízení ustanovil manželovi shora uvedeného opatrovníka. Opatrovník k návrhům na rozvod manželství uvedl, že je třeba přezkoumat, zda jsou splněny podmínky pro rozvod manželství, zda je dána existence rozvratu manželství, a jaké jsou jeho příčiny. Z výpovědi manželky, oddacího listu vystaveného [anonymizováno] matrikou při [anonymizováno] městské části [obec], má soud za prokázané, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] ve městě [anonymizováno] v regionu [anonymizováno] v [anonymizováno] republice. U manželky se jedná o manželství druhé, u manžela o manželství první. Manželka je české národnosti, státní občanka ČR, manžel je státní občan Tuniské republiky. Společné bydliště účastníků nebylo nikdy zavedeno, z manželství se nenarodily žádné děti. Manžel měl zájem na přestěhování se za manželkou do ČR, žádost o vízum však byla opakovaně zamítnuta, až následně se manželka dozvěděla, že manžel byl v minulosti odsouzen pro [anonymizováno] činnost, a to v souvislosti s [anonymizována dvě slova]. Manželka viděla manžela naposledy v [anonymizováno] [rok], od té doby již manželé nebyli v kontaktu. Protože manžel je cizí státní příslušník s bydlištěm mimo ČR, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě jsou účastníci občany ČR a Tuniska, v případě manželky státu, který je členem Evropské Unie. Pro posouzení mezin. příslušnosti a použití právního řádu je nutno vycházet z Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25.6.2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Dle čl. 3 cit. nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil". Místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je pak dána § 383 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních, neboť se jedná o obecný soud manželky. Podle § 755 odst. 1 nového občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě vzal soud za prokázané, že manželství účastníků neplní žádnou ze svých funkcí, manželé uzavřeli sňatek, nezavedli však společnou domácnost, neboť manželovi nebylo umožněno se přestěhovat do ČR, následně manželka zjistila, že zejm. tato snaha byla důvodem pro uzavření sňatku, manželé se citově odcizili. Na základě toho soud dospěl k závěru, že vztahy mezi účastníky jsou trvale a hluboce rozvráceny, nelze očekávat obnovení společného soužití, proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních, kdy v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.